Čínská literatura

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Konfucius
  • nejstarší literární památkou s uměleckou hodnotou je „Kniha písní”, soubor textů (milostných, obřadních aj.) lidového původu -> ta se později stala součástí „Pěti klasických knih” („Kniha písní”, „Kniha listin”, „Kniha obřadů”, „Kniha jara a podzimu”, „Kniha proměn”), kanonických textů konfucianismu, jejichž znalost byla nezbytná pro každého čínského vzdělance či úředníka
    • Konfucianismus (podle Konfucia, 552-479 př. n. l.), chápe tao (= cestu) člověka a společnosti. Zdůrazňuje tedy lidské jednání, které nesmí být v rosporu s vůlí nejvyššího božstva (Nebes). Do popředí staví rozum, odpovědnost, pozitivní přístup ke světu, ale i podřízenost řádu. Vytváří model společnosti založené na vzoru patriarchální rodiny.
Lao-C´
  • vymanit jedince z područí společnosti se pokusil taoismus, který požadoval zřeknutí se veřejného a společenského života
    • Taoismus zdůrazňuje respekt k přirozenému plynutí světa, nezasahování do řádu věcí, oproštění se od všeho, co člověka nějakým způsobem zvnějšku ovlivňuje, nepodléhání přáním a touhám. Tao označuje všeobecný, odvěký a nepostižitelný princip, jímž se řídí veškeré bytí, tedy jakýsi věčný koloběh přírody.
  • základními texty taoismu jsou „Tao-te-ťing” (= Kniha o cestě a ctnosti; je tradicí připisována filozofovi Lao-C´, žil v 6.-5- stol. př. n. l.) a „Čuang-C´” (= Mistr Čuang), pojmernovaná podle úvah a příběhů ze života titulní postavy
  • písemnictví čínského středověku dosáhlo největšího rozkvětu v 8. stol. n. l. - v tu dobu vznikla díla básníků
LI Po
  • LI Po (701-762)
    • nejoblíbenější a nejpřekládanější čínský autor
    • bohém a bouřlivák, tulák i účastník rušného života na císařském dvoře
    • typický svou citovostí, ve svých verších nejčastěji oslavoval víno, přátelství, svobodu a přírodu
    • dle legendy se utopil v řece, když chtěl v opilosti uchopit obraz měsíce (úplněk byl jeho oblíbeným motivem)

a

TU Fu
  • TU Fu (712-70)
    • Lipoův přítel, tvorbu však pojímal jinak -> poezii přisuzoval významné společenské poslání
    • psal také subjektivní lyriku o utrpení způsobovaném válkou
    • zakládal si na vybroušené a dokonale propracované formě