Adam Mickiewicz

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Adam Mickiewicz

(1798-1855)

  • polský básník, publicista, dramatik, esejista, překladatel a pedagog, představitel romantismu
  • prosazoval myšlenku, že obroda Slovanstva má přijít z Polska, neboť Rusko po Puškinově smrti nemůže světu nic nabídnout
  • jeho teze, že poroba polského národa je stejně jako Kristova smrt obětí lidstvu, se stala základem polského mesianismu
  • Narodil se ve vesnici Zaosie u Nowogródku (Navahrudak v dnešním Bělorusku), kde později studoval dominikánskou školu. Vystudoval na universitě ve Vilniusu a od roku 1819 vyučoval literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku Filomatů a Filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě. V roce 1823 byl zatčen i se svými přáteli a později vypovězen z Litvy. V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby (mj. s Puškinem a děkabristy). Poté žil ve Francii a Itálii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži. Oženil se, ale jeho manželské štěstí netrvalo dlouho: manželka Celine duševně onemocněla. V západní emigraci vystupoval Mickiewicz jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje. V září roku 1855 odjel do Istanbulu založit oddíly polské legie (Legion polski) a také ze Židů složený tzv. Legion Żydowski pro válku s Ruskem. Zde náhle zemřel, pravděpodobně na choleru, třebaže se spekulovalo i o otravě arsenikem nebo o výronu krve do mozku. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži na hřbitově v Montmorency; v roce 1890 bylo převezeno do Polska, což se stalo příležitostí k mohutné politické manifestaci.

Dílo

  • Balady a romance (1822)
    • úspěšný debut, básně inspirované žánrem lidové písně
    • sbírka měla vliv mj. na F. L. Čelakovského, K. H. Máchu a K. J. Erbena
  • Dziady (2 části - 1823 a 1832)
    • nedokončené drama skládající se ze tří částí (čtvrtou autor nedokončil)
    • dziady = tryzna, svátek mrtvých předků
    • projevuje se zde základní myšlenka: Polsko = Kristus (mesiáš, spasitel) národů, který umírá na kříži, aby svým zmrtvýchvstáním přinesl svobodu všem národům
  • Pan Tadeáš (1834)
    • národní epos o 12 zpěvech, označovaný za poslední velký veršovaný epos evropské literatury
    • Děj se odehrává na malém šlechtickém sídle v básníkově rodném kraji v Litvě (dnes Bělorusku) v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu; současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody.
    • autor zde mj. ironizoval přebujelý individualismus a zároveň svým smyslem pro drobnokresbu vytvořil dílo s již zřetelnými realistickými rysy
  • Konrád Wallenrod (1828)
    • byronská povídka (poéma)
    • napsáno pod dojmem krvavého potlačení děkabristického povstání v Rusku
    • předobrazem ústředního hrdiny, velmistra řádu německých rytířů, který však je původem Litevec a rytíře v duchu myšlenky nejsi než otrok a otroka zbraní je jedině zrada vede do záhuby, byla skutečná postava ze 14. století
    • vnitřní, tragický konflikt Wallenrodův odhaluje druhou tvář romantické revolty: nadšení z revolučních činů je vystřídáno pesimistickou skepsí
    • dílo bylo ve své době přijato rozporuplně: kritiky pohoršovalo především etickou problematičností protagonistovy zrady
    • v díle se projevila Machiavelliho filosofie vedení války („Je třeba být liškou i lvem“)
    • Při drancování litevské vesnice unesou Němci chlapce, kterého pojmenují Alf a vychovávají jej jako Němce. Ujímá se jej sám velmistr řádu Winrich. Alf však nezapomíná na to, že jeho otčinou je Litva. Často prchá za litevským bardem, který byl také dříve zajat a posléze sloužil jako tlumočník. Ten v něm neustále podněcuje lásku k vlasti a nenávist k řádu, avšak připomíná mu, že se má nejdříve všemu od Němců naučit a poté to použít proti nim. Při první bitvě, do které se Alf s řádem dostal, však přebíhá na litevskou stranu a pomáhá Litevcům vyhrát. Za jeho zásluhy v bitvě a jeho schopnosti velet v bitvě svoluje vůdce Litevců Kiejstutk sňatku Alfa a jeho (Kiejstutovy) dcery Aldony. Pokračuje však válka Litvy s Němci a Litva prohrává čím dál tím víc. Nakonec, po poradě s Kiejstutem a starým bardem, je nucen pro záchranu otčiny obětovat lásku k Aldoně a využívá svého německého vychování. Přidává se do družiny hraběte Konráda Wallenroda, který táhne do Jeruzaléma. Za neznámých okolností Wallenrod v Palestině umírá. Alf si vezme jeho šaty a prchá z Palestiny do Španělska. Starý bard putuje s ním a převléká se za mnicha Halbana. Zasahuje do války s Maury a vítězí v turnajích, všichni věří, že je Wallenrod. Za skutky ve válce s Maury je zvolen velmistrem Řádu německých rytířů. Všichni od něj čekají hrdinskou válku s Litvou a doufají ve vítězství. Alf - Wallenrod se vrací do Litvy na hrad Marienburg, sídlo velmistra. Mezitím Aldona vstupuje do kláštera, později se nechá zazdít ve věži nedaleko Marienburgu. Poté co se Wallenrod usídlí v Marienburgu ji často navštěvuje v noci a rozmlouvá s ní pod okny věže. Na nátlak řádu se pouští do války s Litvou, ovšem úmyslně se nechá vlákat do léčky. Wallenrod jako první utíká z prohrané bitvy. Vojsko je uvězněno a po delší době umírá hlady a mrazem. Poté je Alf odhalen, proto se pokusí přesvědčit Aldonu, aby spolu uprchli. Ta však odmítá, nechce manželovi ničit jeho představu o tom, a říká, že se setkají až po smrti. Wallenrod se tedy rozhodně, že jí alespoň bude dávat znamení, že je naživu, tím, že bude v okně jeho ložnice viset černý šátek a v noci rozžhnutá lampa. Do hradu se poté dostávají zbrojnoši s cílem Wallenroda/Alfa zatknout za jeho zradu. Ten opevní svůj pokoj a do dvou číší (pro sebe a pro Halbana) nalije vino s jedem. Halban však odmítá s tím, že se opět stane bardem a roznese zprávu o Wallenrodově skutku po celé Litvě. Wallenrod vypije jed, následně se k němu probijí zbrojnoši. Jed nestihne působit, proto Wallenrod vyskočí z okna ložnice. Zároveň srazí lampu za oknem. Když Aldona spatří, že lampa padá k zemi, umírá žalem.