Alfred de Musset

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Alfred de Musset

(1810 - 1857)

  • francouzský romantický básník, spisovatel a dramatik
  • někdy je volně řazen k tzv. prokletým básníkům
  • Narodil se v Paříži (zde i zemřel) do staré, neříliš bohaté šlechtické rodiny. Jeho otec, děd i bratr se rovněž věnovali literární tvorbě. Vystudoval lyceum, kde platil za velice nadaného žáka. Žádná následná studia však nedokončil a začal se věnovat literatuře. Když mu bylo 17 let, pronikl do společnosti romantiků v čele s Victorem Hugem, sám se ovšem k romantikům nepočítal. Psát dramata začal v roce 1830, ale jeho první hra Benátská noc zcela propadla. Poté se autor se rozešel nejen s Hugovým kruhem, ale i s jeho pojetím dramatické tvorby. Některá Mussetova další díla výrazně ovlivnil jeho milostný vztah se spisovatelkou George Sandovou. Rozpad vztahu (1835) Musseta zdrtil, a to jej vedlo ke snaze najít zapomnění v bohémském hýření a cestování. V roce 1837 se seznámil s Aimée d'Alton, která se ho snažila přimět k opuštění bohémského života a k soustředěné práci. Po krachu této snahy Aimée rezignovala a vzala si za manžela básníkova bratra Paula. Musset nadále hýřil, což oslabilo jeho zdraví i tvůrčí síly. Psal často již jen z existenčních důvodů. Zemřel na následky infarktu kombinovaného s dalšími zdravotními problémy.

Dílo

  • Lorenzaccio (1834; tragédie)
    • jeden z praktických manifestů francouzského romantismu
    • příběh prázdnoty člověka, rozpadu osobnosti, která přestala věřit v jakékoliv hodnoty a jíž se původně dobře míněné prostředky k dosažení cíle změnily ve smysl života
    • Hra je zasazena do renesanční Florencie, kde vládne tyranský vévoda. Jeho příbuzný Lorenzo si nasadí masku jeho přítele, veselého kumpána, společníka prohýřených nocí, prostopášníka, a to proto, aby skryl svůj záměr zbavit Florencii tyrana. Pro svůj nemravný život je dvořany hanlivě přezdíván Lorenzaccio. Jenže maska se pomalu změní v pravou tvář, původní cíl a smysl jednání se ztrácí. Už jen setrvačnost donutí Lorenzaccia dojít až do konce. Čin vykoná, ale na víc už nemá síly. Nic se nemění, měšťané raději zvolí nového tyrana, než aby se chopili nabyté svobody. Lorenzaccio uprchne a jen čeká, až bude za svůj čin zatčen a potrestán.
  • Zpověď dítěte svého věku (1836)
    • román nesoucí autobiografické rysy samotného autora, těžce prožívajícího rozchod s George Sandovou
    • slovo „zpověď“ v titulu naznačuje, že autor vyjadřuje svou osobní deziluzi i rozčarování celé generace žijící v prvních desetiletích 19. století →
      • tyto pocity shrnuty ve větách: „Všechna moc tohoto století pramení ze dvou příčin: lid, který prošel rokem 1793 a 1814, nese v srdci dvě rány. Nic z toho, co bylo, už není, všechno to, co bude, ještě není. (...) Lidé trpěli podivnou mravní chorobou: nevírou v cokoliv.“
    • Na začátku svého příběhu se romanticky rozervaný Oktavius vyznává z "nemoci století". Činí zevrubnou analýzu své doby a jejího vlivu na společnost. Poté čtenáře seznámí s prvním zklamáním v lásce, kdy jej jeho milenka podvede s nejlepším přítelem. Svůj smutek se snaží zahnat rozmařilým způsobem života. Odjede na venkov, kde potká mladou vdovu Brigitu, do níž se zamiluje. Avšak stále v něm přetrvává hořkost a nedůvěra v lásce, vyvolaná dřívějším zklamáním. Často Brigitu zraňuje svými vnitřními pochybnostmi a po odjezdu do Paříže jeho morální krize vrcholí. Brigita si najde jiného muže, přestože Oktavia stále miluje. Oktavius odhaluje příčinu rozpadu jejich vztahu ve svém rozporuplném chování. Smíří se s rozchodem a Brigitu opouští v naději, že s pomocí Boha bude jeho nemoc vyléčena.
  • Musset psal s oblibou také proverby (např. Číše a rty či Se srdcem divno hrát)
    • Proverb byl žánr oblíbený v šlechtických salónech 17. století. Ilustroval platnost nějakého pořekadla či přísloví a na konci představení měli diváci znění těchto "předloh" uhádnout. Musset ve svých proverbech navázal na tradici francouzských konverzačních veseloher 18. století a vytvořil zdánlivě lehkou komedii, která ovšem nepostrádá ani hořké tóny, jež mohou přerůst až v tragické vyústění.