Antonín Sova

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1864-1928)

S7antonin.sova.jpg
  • Narodil se v Pacově 26. 2. 1864 v rodině venkovského učitele. Od otce získal Antonín Sova první vzdělání. Vystudoval na gymnáziu v Pelhřimově, Táboře a později v Písku, kde také maturoval. Velký význam pro Antonína Sovu mělo přátelství se sestrami J. Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. První své básnické výtvory otiskl Antonín Sova ještě za studií pod pseudonymem Ilja Georgov. Po maturitě začal studovat práva v Praze, ale z finančních důvodů studia nedokončil. S pomocí básníka A. Hejduka a J. Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově Slovníku naučném a rok později nastoupil místo písaře ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. V roce 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů manifest České moderny. V letech 1898 – 1920 působil jako ředitel pražské městské knihovny. V této funkci byl několikrát vyslán do ciziny (Německo, Belgie). Antonín Sova trpěl těžkou, bolestnou chorobou, která mu nakonec znemožnila pohyb. Zemřel 16. 8. 1928 v Pacově.
  • nejpřístupnější autor moderny
  • „básník podzimu”
  • přírodní a milostná lyrika, také ale protispol. revolta
  • poezie impresionistická, meditativní
  • také symbolista, ale snadno dešifrovatelný

Dílo

  • „Květy intimních nálad“ (1891)
  • „Vybouřené smutky“ (1987)
  • psal i prózu (např. „Pankrác Budecius, kantor“)