Baroko

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Caravaggio: Ukřižování svatého Petra, 1601
Lorenzo Bernini: Vidění svaté Terezie, 1652
Christopher Wren: Katedrála svatého Pavla, 1708
  • 16. a 17. století (s přesahy do století 18.)
  • ovlivnilo všechny oblasti společenského života
  • označení původně pochází z portugalského pérola barroca – perla nepravidelného tvaru; původně užíváno ve spojení s něčím směšným, přemrštěným, bizarním, v 19. stol. se vžilo jako běžné označení celé epochy
  • nástup baroka souvisí se společenskou situací v Evropě 16. století -> náboženský rozkol ->
  • tridentský koncil (1545-1563) - odpověď na reformaci:
    • obnovení inkvizice
    • založen jezuitský řád (Ignác z Loyoly, 1540)
    • obnovení kultu svatých
    • zakládání poutních míst

Charakteristika směru

  • umění se stalo prostředkem náboženského boje
  • protipól renesance, poslední univerzální styl v Evropě
  • charakteristické rysy:
    • spjato s katolickou církví
    • mělo ohromovat, fascinovat, působit na smyslovou stránku vnímání
    • převládá složka citová nad racionální
    • příklon k vlastnímu nitru
    • dynamické, dramatické, citově vřelé
    • mystický charakter
    • bohaté užívání kontrastů
    • člověk je viděn jako bytost nicotná a pomíjivá
    • prosadilo se ve výtvarném umění, hudbě a literatuře
  • barokní umění vykazovalo dvě tendence:
    • a) mystická
    • b) manýrismus (formálně dokonalé, ale odtržené od reality)
  • projevy barokní literatury v Evropě: v jednotlivých zemích se liší, ale společným rysem je květnatost mluvy
  • Španělsko: gongorismus (podle Louise de Gongora y Argote)
  • Itálie: marinismus (Giambatista Marini)
  • Francie: literatura preciózní (vyumělkovanost a strojenost, neúměrný patos)