Božena Němcová

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Božena Němcová

(1820? - 1862)

  • spisovatelka a sběratelka lidové tvorby, zakladatelka novodobé české prózy
  • Narodila se ve Vídni jako dcera panského kočího a české služky. Dětství prožila převážně v Ratibořicích u České Skalice - její otec v letních měsících pracoval na ratibořickém zámku vévodkyně Zaháňské (na zimu s ní odjížděl do Vídně). Velký vliv na malou Barunku měla její babička Magdalena Novotná, která u Panklových pobývala pět let. Už jako sedmnáctiletou rodiče dceru provdali za úředníka finanční stráže Josefa Němce, manželství však nebylo šťastné. Němec, o řadu let starší, byl výbušný a drsný muž, jenž neměl pochopení pro sny a přání své krásné ženy. Navíc byl kvůli svým politickým názorům překládán z místa na místo a rodina, která se brzy rozrostla o čtyři děti, trpěla nouzí. Přes všechny potíže se Němcová s pomocí přátel (s některými ji pojil i milostný poměr) vzdělávala, zejména četbou, a své naděje upínala čím dál více především k vlastním literárním pokusům. Hmotná situace rodiny a vztahy mezi manželi se však dále zhoršovaly. K problémům přibyla spisovatelčina nemoc a dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka. Němcová, tehdy pod stálým dohledem tajné policie, byla často nucena doprošovat se pomoci u přátel, mnozí se ale od ní odvrátili. V této době vzniká její nejvýznamnější a nejrozsáhlejší dílo: Babička. Ani její vydání neznamenalo v autorčiných osudech obrat: zemřela zcela vyčerpaná v Praze roku 1862.

Dílo

  • Obrazy z okolí domažlického (od 1845)
    • série cestopisných a národopisných článků publikovaných v Květech
    • vylíčení dojmů z Chodska, kam Němcová odjela s manželem
    • zájmem o sociální vztahy a celkově věcným zachycením skutečného života regionu se Obrazy již přibližují textům realistickým
  • Národní báchorky a pověsti (1845-47)
    • soubor různých žánrů lidové slovesnosti (fantastické i humorné pohádky, pověsti, legendy)
    • na rozdíl od Erbena, který se snažil zachovávat původní, lidový ráz textů, Němcová zaznamenané umělecky převypravovala
  • Slovenské pohádky a pověsti (1857-58)
    • sbírka lidových pohádek ze Slovenska, které Němcová poznala během svých cest za manželem do Uher
  • Pohorská vesnice (1855)
    • román líčící život prostých obyvatel vesnice v blízkosti německých hranic
  • V zámku a v podzámčí (1856)
    • realistická povídka velice dobře popisující venkovský život chudých lidí
    • proti sobě zde stojí svět zbohatlíků, kteří získali šlechtický titul, a svět podruhů a dělníků (jen u nich se setkáváme s dobrými vlastnostmi, jako je ušlechtilost, účinná láska, ochota pomoci)
    • Příběh se odehrává na Nymbursku v polovině 19. století. Bohatý pan Skočdopole si koupí zámek na venkově, kam se i se svojí ženou nastěhuje. V podzámčí zatím umírá na choleru roční Josífek, syn vdovy Karáskové, která potom zemře také. Zbyl po ní však ještě syn Vojta, kterého se ujme rodina krejčího Sýkory. V příběhu je zajímavý kontrast mezi rozmazlovaným zámeckým psíkem Jolim, který si denně dopřává vybrané lahůdky, zatímco chudina mimo zámek umírá hlady. O něco později onemocní i paní Skočdopolová a lékař, který ji léčí, jí zároveň vysvětluje problémy v podzámčí. Ta se po uzdravení výrazně změní a určuje částku, která se bude vydávat na Vojtěchova studia, nechá založit opatrovnu pro malé děti apod. Poté odjíždí do Itálie, aby se zcela uzdravila.
  • Chyže pod horami (1858)
    • povídka z prostředí slovenského venkova
    • příběh vypráví o lásce pražského studenta k dívce, kterou poznává, když se před bouřkou uchýlí na osamělý statek
  • dále např. povídky Barunka (1853), Karla (1855), Divá Bára (1856), Dobrý člověk (1858), Pan učitel (1860)
  • Babička (1855; podtititul Obrazy z venkovského života)
    • nejznámější autorčino dílo
    • dílo napsané po smrti syna Hynka (spisovatelka v jeho psaní patrně hledala útěchu)
    • rozsáhlá povídka (nikoliv román) - postavy se nevyvíjejí a nejsou pevně svázány jednotným příběhem
    • lze také hovořit o obrazech pospojovaných ústřední postavou
    • nacházíme několik dějových linií: Babiččin život, který je nastiňován útržkovitě, např. při rozhovorech s kněžnou, každodenní život na Starém bělidle a jednotlivé příběhy, např. Viktorčin
    • dílo idealizované, tzn. společenské rozpory jsou zde zmírňovány
    • stejně jako v povídce V zámku a v podzámčí jsou zde konfrontována dvě prostředí: venkov v okolí Starého bělidla X panská společnost na zámku
    • Hlavní dějová osnova se skládá ze dvou pásem. To první je věnováno především životu na Starém bělidle, kde babička tráví svá poslední léta u dcery a zetě, ale zejména mezi vnoučaty. Babička je venkovská žena, jež je nejen studnicí lidové moudrosti, ale rovněž nositelkou celého množství vesnických zvyků a tradic. Takto pojímaná životní filozofie z ní vytváří ženu, která umí poradit a je ochránkyní lásky a dobroty. Postava babičky je se svým starosvětským chápáním světa zcela odlišná od prostředí, do něhož na sklonku života přišla. Avšak její rada, úsudek i její chování si podmaňují okolí, dokonce i kněžnu z ratibořického zámku. Babiččin soulad s lidmi má svou paralelu i v harmonii s přírodou, jejíž pravidelný rytmus koresponduje s lidským děním. Kromě babičky se v povídce setkáváme s celou řadou osobitých lidí: s Viktorkou, jež z nešťastné lásky k démonickému vojákovi zešílí, s panem Beyerem, se schovankou Hortensií, s Kristlou, mlynářem či bábou kořenářkou. Druhé pásmo knihy ohraničuje popis přírodního dění během jednotlivých ročních období a vylíčení života od jara až do zimy. Kniha končí babiččinou smrtí a následným pohřbem. Kněžna Zaháňská hledí z okna, vzdychne a zašeptá: „Šťastná to žena!“
    • autorka v Babičce spojila tři umělecké směry:
      • realismus - zachycuje dění na venkově se všemi zvyky i sociálními vazbami
      • romantismus - zejména tragický příběh Viktorčin
      • biedermeier - jsou zdůrazněny hodnoty jako skromnost a prostota, užitečnost, úcta k rodině, přátelství, tradicím a místu, kde člověk žije