Denis Diderot

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Denis Diderot

(1713-1784)

  • francouzský osvícenecký spisovatel a filozof
  • zabýval se filozofií, estetikou, teologií, matematikou, fyzikou
  • vedoucí skupiny vědců a filozofů, sdružených k sepsání Encyklopedie aneb Racionálního slovníku věd, umění a řemesel
  • materialista (Není tvůrce nebo Boha mimo svět. Svět i příroda mají samy v sobě zdroj zdroj pohybu a konání. I duše se skládá z atomů opatřených citlivostí.), věřil ve vědu a rozum
  • odmítal despotismus a byl přívržencem konstituční monarchie
  • Narodil se v Langres. Základní vzdělání získal na jezuitské základní škole, od roku 1732 studoval na Collège d'Harcourt v Paříži. Upustil od nápadu stát se knězem a šel studovat práva. Ani ta nedokončil a v roce 1734 se rozhodl stát se spisovatelem. Kvůli odmítnutí vykonávat profese, k nimž byl kvalifikován, se ho otec zřekl a Diderot žil dalších 10 let bohémským životem. V roce 1742 se spřátelil s Rousseauem. Ještě silněji se otci odcizil, když se v roce 1743 oženil s dívkou nízkého původu. Později měl Diderot poměr s několika dalšími ženami a jeho korespondence s jednou z nich posloužila jako zdroj informací o životě a myšlení Pařížanů v tomto období. Smrt sestry, jeptišky, způsobená přepracováním z kláštera, nejspíš ovlivnila Diderotův názor na náboženství. Přestože jeho práce byla obsáhlá a důkladná, byl Diderot velice chudý. Ruská carevna Kateřina II. odkoupila jeho sbírku knih a poté požádala Diderota, aby jí dělal knihovníka s ročním platem, takže si mohl knihy ponechat. Po Diderotově smrti byla knihovna Kateřině II. poslána a ta ji věnovala Ruské národní knihovně. Diderot zemřel v Paříži na onemocnění střev.

Dílo

  • za svého života byl Diderot znám především jako duchovní otec Encyklopedie..., jako literát zásadního významu začal být uznáván až v 20. století
  • Jeptiška (1760)
    • antiklerikální epistolární román vzniklý jako mystifikace (dopisy měly původně přilákat zpět do Paříže markýze de Croismare)
    • kritika pokrytectví katolické církve a nelidskosti jejích institucí stejně jako hrabivosti a přetvářky společnosti, pro kterou je majetek vším
    • užívá se ich-formy
    • Naivní a morálně čistá Zuzana zjišťuje, že je nemanželskou dcerou svého otce, ocitá se bez prostředků a je přinucena stát se jeptiškou, aby odčinila poklesek své matky a neohrožovala majetkové nároky a výhodné sňatky svých sester. K řeholnímu slibu je donucena pod vlivem dobré představené matky de Moni. Ta však umírá a Zuzana se stává obětí sadistických krutostí její nástupkyně Kristýny. Není jí umožněno opustit řeholi, ale s pomocí advokáta Manouriho přestoupí alespoň do arpajonského kláštera. Po prvním období úlevy ale přichází vášeň a smrt lesbické představené tohoto kláštera. S pomocí mnicha se Zuzaně podaří z kláštera uprchnout. Žádá markýze de Croismare opomoc a zajištění zaměstnání. Její stav se postupně zhoršuje, až nakonec umírá na následky zranění utrpěných při útěku.
  • Jakub fatalista (mezi 1765 a 1780, vydáno 1796)
    • román zabývající se filozofickými otázkami svobodné vůle a osudové předurčenosti
    • rozbíjí tradiční románovou formu
    • vyprávění rabelaisovského typu, pestrá směs příběhů, anekdot, rozmluv se čtenářem, rozhovorů a úvah, které zesměšňují společenské nešvary
    • parodie na dobrodružný román, zvláště anglický
    • ve 20. století zpracoval divadelní variaci látky Milan Kundera pod názvem Jakub a jeho pán
    • Dílo nemá ucelený děj, většinou se jedná o příběhy, které vypráví Jakub svému pánovi. Prostor mezi jednotlivými epizodami je vyplněn putováním hlavních postav, které je občas zpestřeno krátkými příhodami - přenocování v hostinci s loupežníky, ztráta koně, setkání s pohřebním průvodem aj. Vyprávění je často přerušováno autorskou řečí, jíž vypravěč hovoří přímo se čtenářem, rozebírá události v ději a klade otázky. Dílo má otevřený konec. Když se Jakub blíží ke konci svého vyprávění, spojí se dějová linie putování s vyprávěními Jakubova pána a na scéně se objeví rytíř de Saint-Quin. Dojde k souboji, ve kterém pán vyhraje a prchne, ale Jakub je zatčen a odveden do vězení. Na tomto místě již vypravěč nepokračuje a pouze nabídne tři alternativní konce, z nichž si má čtenář vybrat.