Edgar Allan Poe

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Edgar Allan Poe

(1809 - 1849)

  • americký básník, prozaik, literární teoretik a esejista období romantismu
  • autor fantastických, mystických, hororových a příležitostně také humoristických povídek, často groteskních; zakladatel detektivního žánru
  • Narodil v Bostonu jako jedno ze tří dětí páru kočovných herců Elizabeth a Davida Poeových. Jeho otec byl alkoholik a rodinu opustil v roce 1810. Matka zemřela o rok později ve věku 24 let na tuberkulózu. Edgar byl svěřen do sirotčince v Richmondu, kde se jej po relativně krátké době ujala rodina Allanů (odtud Poeovo prostřední jméno), velkoobchodníků s tabákem. Rodina po nějaký čas bydlela v Liverpoolu a tajemná Anglie se Edgarovi stala zdrojem inspirace na celý život (jeho dílům dodala fantaskní, typicky poeovskou hrůzostrašnost). Edgar studoval literaturu na University of Virginia, kde však začal mít potíže s alkoholem a s hráčskými dluhy; pro ně se později rozešel s nevlastním bratrem, jenž je za něj odmítal platit. Poe se pod tíhou finančních problémů zapsal na vojenskou akademii ve West Pointu. Zde se však projevil jako nedisciplinovaný voják a byl brzy propuštěn. Nedlouho poté se kvůli dlouhotrvajících sporům rozešel s otcem. V roce 1833 se Poe dočkal prvního úspěchu, když získal hlavní cenu na soutěži organizované baltimorským týdeníkem Saturday Visitor se svým příběhem Rukopis nalezený v láhvi. Posléze vstoupil do richmondského Southern Literary Messenger a v roce 1835 se stal jeho hlavním šéfredaktorem. V roce 1836 se oženil se svou třináctiletou sestřenicí Virginií Clemm (zesnula o jedenáct let později na TBC; později navázal ještě dva citové vztahy). Poe byl velice pracovitý a talentovaný literát, nicméně jeho ješitnost, útočnost, a zejména alkoholismus mu způsobovaly mnoho problémů: měl časté konflikty s lidmi (kvůli těm také přišel o zaměstnání), finanční obtíže, trpěl intenzivními stavy deprese. Roku 1845 sice uveřejněním Havrana doslova ohromil veřejnost a zažil krátké období slávy, ale alkoholové a drogové dluhy jej opět brzy uvrhly zpět do zoufalé bídy. I Poeova smrt byla hodna děl, která vytvořil: 3. října 1849 byl nalezen opilý (a zřejmě i pod vlivem omamných látek) na baltimorském chodníku. Byl urychleně hospitalizován, ale z kómatu, do kterého následně upadl, se po celé čtyři dny neprobral. Zemřel na překrvení mozku v ranních hodinách 7. října 1849.
  • snažil se poznávat skutečnost hlouběji než "pouhým" rozumem
  • místo emersonovského řádu a jasu viděl chaos a tajemství
  • v literatuře nehledal pravdu a mravní ponaučení, ale především krásu
  • pro jeho tvorbu je příznančá záliba v krajnostech, záhadách, fascinace záhrobím, propojování reálného světa se snem, vizí, halucinačními stavy apod.

sny, vize, fascinace záhrobím

  • často psal jen kvůli penězům
  • zásadně ovlivnil mnoho dalších spisovatelů (Ch. Baudelaire, S. Mallarmé, J. Verne, A. C. Doyle, H. P. Lovecraft, u nás např. J. Arbes)

Dílo

Povídky

  • Berenice, Morella, Ligeia
    • povídky s tématem fyzické smrti milované ženské bytosti a jejího "návratu", např. v podobě jiné ženy
  • Zánik domu Usherů (1839)
    • temný alegorický obraz rozpadající se lidské osobnosti
  • Vraždy v ulici Morgue (1841)
    • první detektivní povídka
    • případ metodou dedukce vyřeší C. Auguste Dupin, vzor řadě dalších autorů pro jejich literární hrdiny (včetně Sherlocka Holmese)
  • Maska červené smrti (1842)
    • morbidní vize společnosti, jež se baví na maškarním bále a zároveň propadá zkáze
  • Jáma a kyvadlo (1842)
    • popis trýznění muže, jenž se dostal do spárů inkvizice
  • Černý kocour (1843)
    • povídka o duševním, společenském a morálním pádu člověka podlehnuvšího alkoholu a přitahovaného zlem

Poezie

  • Havran
    • rozsáhlá báseň o střetu člověka s démonickým světem, autorovo životní dílo
    • Lyrickým subjektem je osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru, k níž marně hledá cestu čtením v okultních knihách. Lyrického mluvčího vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých překladech básně označovaný jako havran), který vzápětí vletí do pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále). Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru lyrický subjekt metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

Literární teorie

  • Filozofie básnické skladby (1846)
    • teoretická stať, v níž Poe na příkladu Havrana dokazuje, že básnická díla nejsou výplodem náhlého osvícení mysli, záblesku geniality či šílenství, nýbrž že se jedná o přesně vykonstruovaný a přísně dodržovaný sled racionálních prvků
    • autor mapuje krok za krokem vznik básně, ukazuje, podle čeho stanovil její rozsah, jak ji sestavoval, zdůvodňuje výběr básnických prostředků
    • podle některých znalců se jedná, stejně jako např. v případě Poeova románu Příběhy Arthura Gordona Pyma (1838), o mystifikaci