Ernst Theodor Amadeus Hoffmann

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
E. T. A. Hoffmann

(1776 - 1822)

  • německý spisovatel, hudební skladatel, právník, karikaturista, kritik, dirigent a malíř, představitel německého romantismu
  • Studoval na gymnáziu v rodném Královci v tehdejším Východním Prusku. Vystudoval právo na tamější univerzitě. Poté pracoval v několika městech jako úředník, až se usadil v oblasti dnešního Polska, odkud byl roku 1805 vypovězen jako špión pruského krále. Po svém vypovězení se přestěhoval do Berlína, kde se věnoval umění. Pseudonym E. T. A. Hoffmann (místo občanského E. T. Wilhelm Hoffmann) začal používat pravděpodobně roku 1813, přičemž tvrdil, že ono „A“ je od slova Amadeus a má být vyjádřením jeho obdivu k W. A. Mozartovi. Zemřel v Berlíně na následky syfilidy.
  • pro jeho vidění světa je příznačné karikaturní zvýraznění určitých rysů skutečnosti
  • využíval fantastické motivy a snažil se odhalovat tajemné, či přímo temné stránky života

Dílo

  • psal povídky, pohádky, novely a romány, které mají osobitý, groteskně-fantazijní ráz
  • Der Sandmann (1816)
    • „písečný muž“, Pískař - povídka
    • Nathanael utrpěl v dětství trauma, neboť často musel poslouchat brutální povídky o Sandmannovi, skřetovi, jenž neposlušným dětem sype do očí písek, který způsobí, že jim oči vypadnou. Sandmann pak oči sebere a krmí jimi svá mláďata. Nathanael ztotožňuje Sandmanna nejprve s advokátem Coppeliem, později s optikem Coppela (coppa italsky znamená oční důlek). Nathanael váhá mezi dvěma ženami, Klárou a Olympií, zároveň také mezi realitou a fantazií. Klára je jeho snoubenka, která si myslí, že je tak trošku blázen. Nathanael pak pozná Olympii, loutku, již vyrobil Coppelius, která umí říct jen pár stereotypních vět. Zamiluje se do ní díky její mlčenlivosti a chybějící duši. Již dospělý Nathanael Coppelia znovu uvidí, a to způsobí jeho životní krizi. Coppelius Olympii zničí a Nathanael propadá záchvatům šílenství. Žije však pak přesto šťastně s Klárou, dokud nevystoupí na věž, kde znovu spatří Coppelia. Po tomto třetím setkání se Nathanael pokusí zabít Kláru, sám nakonec spáchá sebevraždu.
  • Louskáček a myší král (1819)
    • pohádka; později vznikla její baletní adaptace s hudbou P. I. Čajkovského
  • Životní názory kocoura Moura (1820-22)
    • celý názvem Životní názory kocoura Moura spolu se zlomky životopisu kapelníka Johanna Kreislera, tak jak se náhodou zachovaly v makulatuře
    • dvojpříběh, v němž osudy kapelníka, jenž se v prostředí své doby nemůže realizovat ani ve svých citech, ani umělecky, je doplňován příběhem zvířecím, odhalujícím prázdnotu a směšnost tehdejší společenské smetánky
  • Mistr Blecha (1822)
    • povídka, autorem označená za nejpodivnější z pohádek
    • vyznačuje se originální výstavbou příběhu, prolínáním nadpřirozeného s reálným
    • příběh je vyprávěn cyklicky - neustále se opakuje, pouze se mění postava, z jejíhož hlediska je vyprávěn
    • díky některým pasážím se uvažuje o tom, že dílo později inspirovalo Franze Kafku
    • povídka ironizuje nezákonné praktiky skutečného policejního ředitele - před úředním popotahováním Hoffmanna paradoxně zachránila jeho předčasná smrt