Francesco Petrarca

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
F. Petrarca
Laura de Noves

(1304-1374)

  • italský spisovatel a básník, pokračovatel Dantův
  • psal latinsky (epos, životopisy slavných Římanů, filozofické dialogy aj.) a italsky
  • zpopularizoval sonet (znělku), básňovou formu o 14 verších (4+4+3+3)
  • Narodil v Arezzu (Florencie), odkud se roku 1313 přestěhoval s rodiči do Avignonu, kde zahájil studia, od roku 1318 studoval práva v Montpellier a poté (od r. 1322) v Bologni, studia ukončil z finančních důvodů krátce po smrti svého otce (1326). Ještě roku 1326 se stal knězem. Roku 1343 byl papežem pověřen diplomatickou cestou do Neapole. Roku 1347 vyzýval při vzpouře v Římě k obnově antického Říma, což vedlo k ochlazení vztahů mezi ním a rodinou Colonnů, se kterou se velmi přátelil, a papežovým okolím. Téhož roku byl nucen přijmout kanonikát v Parmě. Roku 1353 se přestěhoval do Milána, kde až do roku 1362 působil v diplomatických službách. V Itálii se setkal s Karlem IV., který ho pozval do Prahy, tu navštívil v roce 1356. Roku 1362 se přestěhoval do Benátek, odkud byl roku 1370 papežem Urbanem pozván zpět do Říma, avšak cestou onemocněl natolik, že již nemohl pokračovat v cestě; po svém uzdravení se stáhl do ústraní a až do smrti žil u své dcery ve vesnici Arquà poblíž Padovy.

Dílo

  • „Zpěvník” (také „Sonety pro Lauru”) - sbírka 366 básní, z toho 317 sonetů
    • výraz nenaplněné lásky k Lauře, šlechtičně, kterou autor hluboce miloval, přestože se s ní setkal pouze dvakrát či třikrát
    • sborník má dvě části (Za Lauřina života, Po Lauřině smrti)
    • na několik staletí vzor evropské lyriky
    • v díle se střetává renesance (hluboký cit, touha po plnohodnotném životě) a doznívající středověk (morálka usměrňovaná křesťanskými dogmaty)