Francois Villon

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Francois Villon

(asi 1431 - po 1463)

  • někdy je označován jako první prokletý básník
  • stojí na rozhraní středověku a renesance
  • pravým jménem François de Montcorbier
  • Narodil se v Paříži. Byl vychováván bohatým a vzdělaným knězem (po něm básník z vděčnosti začal užívat nové jméno), který nechal Villona vystudovat Sorbonnu (1449 se stal bakalářem a 1452 mistrem). Villon však žil bouřlivým bohémským životem: měl blízko k pařížskému podsvětí a stal se rváčem, tulákem a zlodějem. Trestům unikal díky protekčním zásahům vlivných přátel. Roku 1455 zabil Villon kněze (pravděpodobně soka v lásce), ale utekl na venkov a o rok později byl omilostněn. Nadále se toulal, byl souzen za krádeže a výtržnosti a roku 1462 byl coby nepolepšitelný odsouzen k smrti oběšením. Trest byl po odvolání změněn na deset let vyhnanství. Další jeho osudy nejsou známy.
  • o životě F. Villona obsáhle pojednává román Jarmily Loukotkové Nazvdory básník zpívá

Dílo

  • Odkaz (1456, též Malý testament)
    • sbírka básní ironického a satirického obsahu
  • Závěť (1462, též Velký testament)
    • písně nábožné, dvorská poezie, "bláznivé písně"
    • prostředí pařížského podsvětí a hospod, ale i paláců
    • sbírka odráží autorovu trpkou životné zkušenost - Villon se zamýšlí nad svým pohnutým osudem, své hříšné skutky omlouvá chudobou a nepřízní osudu
    • básník se vysmívá nejen společnosti, ale i sobě samému
    • řada básní je psána formou francouzské (villonské) balady:
      • ta sestává ze tří delších slok a polovičního dozpěvu (poslání)
      • poslední verše slok i dopěvu se opakují jako refrén