František Gellner

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1881-1914)

S7frantisek.gellner.jpg
  • básník, malíř, novinář
  • Pocházel z rodiny nezámožného židovského obchodníka. Po studiu na gymnáziu v Mladé Boleslavi, kde začal publikovat své první verše, odešel na vídeňskou techniku a poté na báňskou akademii v Příbrami. V té době začal Gellner přispívat do Nového kultu. Hlásil se k české předválečné bohémě a úzce se přitom stýkal s českými anarchistickými básníky soustředěnými kolem S. K. Neumanna. Jeho přáteli se stávají F. Šrámek či K. Toman. Po povinné roční vojenské službě působil v Mnichově a v letech 1905 - 1908 v Paříži, kde studoval malířství. Dva roky studoval na akademii v Drážďanech a poté se vrátil zpět do Paříže. Zde se stýkal se svými přáteli - K. Tomanem, M. Majerovou a H. Malířovou. V roce 1911 nastoupil jako redaktor v Lidových novinách v Brně, kde působil až do začátku 1. světové války. Po vypuknutí 1. světové války narukoval Gellner do rakousko-uherské armády. Byl odvelen na haličskou frontu, kde byl pak 13. září 1914 prohlášen za nezvěstného. Kde a kdy přesně autor zemřel, nebylo nikdy zjištěno.
  • charakteristika Gellnerovy tvorby:
    • cynismus i láska, provokace i pokora („Neměl jsem mnoho času na přemýšlení. Pil jsem, válel jsem se po škarpách a nemocnicích a byl jsem znechucen životem. Ovšem, nebylo to to nejhorší, co jsem mohl dělat. Bylo by bývalo ještě horším, kdybych byl šel vyšlapanou cestou a stal se náhončím uhlobaronů, nebo dobrotivým představeným někde na šachtě.”)
    • touha šokovat
    • vyjádření pocitů zbytečného člověka
    • popěvkovost, užívání vulgarismů
    • syrové záznamy osobních zážitků
    • byl si vědom ošidnosti bohémství, zřejmě vnitřně velice citlivý

Dílo

  • básnické sbírky:
    • „Po nás ať přijde potopa“(1901)
    • „Radosti života“(1903)