František Ladislav Čelakovský

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Čelakovský.jpg

(1799 až 1852)

  • sběratel lidové poezie, básník, kritik a překladatel
  • ve své době byl již stranou hlavního obrozeneckého proudu
  • Byl synem strakonického tesaře. Studoval na gymnáziích v Českých Budějovicích a Písku, poté filozofii v Praze, pro finanční problémy však byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen za četbu Husových děl. Pokračoval pak ve studiu v Linci a v Praze. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; závěrečné univerzitní zkoušky v roce 1822 nedokončil. Živil se jako vychovatel (do r. 1829) a překladatel. F. Palacký mu později zařídil penzi u knížete Kinského. Stal se soukromým vychovatelem a později korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil (1834) na týdeník Česká Wčela, který brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z německých, jak tomu bylo doposud. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě. V Pražských novinách uveřejnil 26. listopadu 1835 výhrůžku ruského cara Mikuláše I. k porobeným Polákům, že při sebemenším pokusu o revoluci nechá Varšavu zcela zpustošit, s dovětkem, že takto před 400 lety mluvili tatarští chánové k ruským knížatům. Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni Pražským novinám na komentář Čelakovského vůči carovi (nepřímo ho označil za svévolného tyrana) byl odvolán jak z redakce, tak z místa profesora. Od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských. Ve Vratislavi se stal (1841) profesorem slovanské literatury a působil tam až do roku 1849, kdy stejnou funkci získal na pražské univerzitě. Čelakovský k stáru vlivem nemoci a pracovních neúspěchů zatrpkl, jeho zlé jednání popsala manželka Antonie Reissová ve své korespondenci s Boženou Němcovou. Zemřel v Praze.

Dílo

  • Čelakovského tvorba zahrnovala poezii (původní i ohlasovou), překlady, vědeckou literaturu, učebnice i sbírky lidové slovesnosti
  • autorovo dílo vyrůstalo z humánně pojatých národních a slovanských ideálů, z estetických zásad preromantismu a z konkrétních podnětů Jungmannova kulturního programu
  • Ohlas písní ruských (1829)
    • epické básně o ruských bohatýrech
    • inspirací byly ruské byliny
    • psáno česky, ale za využití četných rusismů
    • vedle hrdinské epiky se ve sbírce vyskytují i básně satirické či komické
  • Ohlas písní českých (1839)
    • jsou lyričtější a písňovitější
    • satiry, lyrika a milostná poezie
    • obsahují také první novočeskou baladu Toman a lesní panna, na kterou pak svým dílem navázal Karel Jaromír Erben
      • Toman se za magické svatojánské noci vydává za svou milou. Jeho sestra jej varuje, aby nejezdil doubravou. Cestou k milé ji Toman poslechne. Když tam dojede, zjistí, že milá se zatím zasnoubila s jiným. Toman se vrací domů avšak cestou přes doubravu. Romantický temný les a zrazená milostná vášeň vykreslují prostředí, ve kterém se Toman dostává do moci lesní panny a nakonec se zřítí do propasti. Jeho sestra již může pouze plakat nad jeho smrtí.
  • Růže stolistá (1840) - sbírka sta básní