František Xaver Šalda

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1867-1937)

S7frantisek.salda.jpg
  • literární kritik, vysoce hodnocený znalec
  • Narodil se 22. 12. 1867 v Liberci, ale vyrůstal v Praze, kde také maturoval na akademickém gymnáziu a studoval práva, ta ale nedokončil. Věnoval se literární tvorbě a od začátku devadesátých let působil jako kritik. Psal výtvarná a literární hesla do Ottova naučného slovníku. Od roku 1916 přednášel literaturu na pražské univerzitě a tím se zbavil existenčních problémů. Literárními a výtvarnými kritikami přispíval do řady časopisů, některé z nich sám redigoval (Volné směry, Česká kultura, Tvorba). Ve středním věku složil Šalda doktorát z filozofie a od roku 1919 přednášel jako profesor dějiny moderní literatury na Karlově univerzitě. Žil samotářsky, určitou vinu na tom měla jeho choroba, díky níž měl omezený pohyb. Jediný velký vztah měl ke vdané ženě, spisovatelce Růženě Svobodové (1868-1920). Zemřel 4.4.1937 v Praze.
  • podle Šaldy je kritika rovnocenný literární druh – má tedy být vášnivá, subjektivně zaujatá
  • zdůrazňuje význam individuálního prožitku
  • odmítá mimoliterární kritéria

Dílo

  • studie „Syntetism v novém umění“ (1892)
    • Umělecké dílo není pouhým popisem vnější reality. Skutečná, „vnitřní“ realita není beze zbytku poznatelná rozumem, myšlenkovou analýzou; není zcela vysvětlitelná logickými argumenty a fakty. Skutečným uměním je dílo, které vzniklo jako syntéza myšlenkového poznání i intuitivního (instinktivního, nelogického) vidění, a stává se tak novým, svébytným světem, který stvořil umělec.
  • eseje „Duše a dílo“ (1913)
  • sám psal také poezii, prózu a drama