Giovanni Giacomo Casanova

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Giacomo Casanova

(1725-1798)

  • italský spisovatel, básník, knihovník, hudebník, bankéř, špión, diplomat a dobrodruh
  • představitel literárního rokoka
  • Narodil se v Benátkách do rodiny herců. Vystudoval práva v Padově a jako tajemník šlechticů se snažil proniknout do nejvyšších pater tehdejšího společenského a politického života. Prošel Římem a Neapolí a řízením osudu se dostal až do Istanbulu. V Paříži jej přijala dokonce madam Pompadour, milenka krále Ludvíka XV., zřejmě pro zpestření nudného života u francouzského královského dvora. V roce 1755 byl Casanova obžalován ze zrady Benátské republiky a z příslušnosti ke svobodným zednářům. Byl odsouzen ke ztrátě svobody na pět za mřížemi jednoho z nejhorších vězení té doby, které bylo umístěno v nejvyšším patře Velikého paláce benátských dóžat. Odtud Casanova roku 1756 spolu s fráterem Marinem Balbim uprchl. Vydal se do Francie a zde se pustil do finančních spekulací, které mu přinesly značný zisk a s ním spojený blahobyt. V duchu tehdejší mody se pasoval na znalce tajemných magických umění. S pověstí dobrodruha a mistra kouzel se objevoval na různých místech Evropy. V roce 1774 mu v Benátkách byla udělena milost, stal se však informátorem benátské policie. Od roku 1783 by ve službách benátského vyslance Foscariniho ve Vídni, ale ten po dvou letech zemřel. Poté přijal post knihovníka na zámku hraběte Josefa Karla Eusebia z Valdštejna v severočeském Duchcově. Tam strávil poslední, velmi smutné roky svého života, ponížený rolí služebníka a považovaný za přežitek navždy zmizelé epochy. Zde také spesal své paměti. Příležitostně ještě lapal poslední odlesky ze své slávy, když jezdil do Prahy, kterou měl velmi rád. Na počátku roku 1798 se k jeho občasné nechuti k jídlu a závratím přibyla vodnatelnost a s ní spojené močové obtíže, které mu velmi znepříjemnily jeho poslední dny. Zemřel 4. června 1798 v Duchcově.

Dílo

  • psal hlavně francouzsky, také ale italsky a německy
  • psal historická pojednání, romány, pamflety, eseje
  • Historie mého života (1789-1798) - francouzsky psané paměti
    • nejdůležitější autorovo dílo
    • Po stručné historii svého rodu probírá autor svůj život od dětství, studia i vyloučení z kněžského semináře, mnohá povolání, útěk z proslulých olověných komor benátské inkvizice. Seznamuje čtenáře se slavnými osobnostmi, se kterými se při svých dobrodružstvích setkal (Rousseau, Voltaire, Madame de Pompadour, Mozart, Kateřina Veliká, Fridrich II. Veliký).
    • věrně je zde vykresleno prostředí, což je neobyčejně cenné pro poznání politického a společenského života v Evropě před Velkou francouzskou revolucí