Gotthold Ephraim Lessing

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1729-1781)

G. E. Lessing
  • německý kritik, filozof, básník a dramatik
  • tvůrce německého měšťanského dramatu
  • Narodil se ve městě Kamenec v Horní Lužici. Vytudoval medicínu a teologii v Lipsku v letech 1746–48. Pracoval jako recenzent, od roku 1767 byl dramaturgem u německého Národního divadla v Hamburku. Od roku 1770 pracoval jako knihovník ve Wolfenbüttelu. Roku 1776 se oženil s Evou Königovou, která o dva roky později zemřela kvůli poporodním komplikacím. Poslední léta strávil v Brunšviku, kde zemřel po krátké nemoci (zápal plic spojený se zavodněním plic).

Dílo

  • Lessing byl mimořádně významným divadelním teoretikem
    • zasloužil se o znovuzrození zájmu o Shakespearovo dílo (kult WS vyjadřoval odpor proti klasicistním zásadám a kopírování francouzského divadla)
    • svými teoretickými vystoupeními proti klasicismu připravil půdu pro další rozvoj německého dramatu, který v této době nastal (Sturm und Drang)
  • z jeho vlastních her byly nejvýznamnější:
    • Mína z Barnhelmu (1767) - komedie
      • Děj se odehrává krátce po konci sedmileté války, 22. srpna 1763. Poraněný a potupený propuštěný major z Tellheimu, který působil v pruské armádě, se nachází - bez finančních prostředků a vystavený obvinění z korupce - se svým sluhou Justem v jednom berlínském hostinci, kde čeká na vynesení rozsudku ve svém procesu. Je totiž obviněn z toho, že opovrhoval rozkazy Fridricha II., když měl vymáhat tzv. válečnou náhradu - peníze od poražených protivníků. Tellheim byl za války přidělen do Durynska (tehdy náležejícího ke kurfiřtství Saskému). Tam se dohodl s durynskými stavy na minimální sumě a zbylé peníze doplatil ze své kapsy proti odevzdání dluhopisu. Když však chtěl Tellheim po konci války tento dluhopis u berlínské válečné pokladny vyplatit, obvinili jej z uplácení durynských stavů. Mína z Barnhelmu, se kterou se Tellheim v Durynsku zasnoubil, přicestuje za ním do Berlína s cílem si jej vzít. Tellheim ale momentálně není v situaci, aby si Mínu mohl vzít. "Rozum a nutnost mu poroučejí", aby na Mínu zapomněl, takže přes všechnu její snahu jej přemluvit ji odmítá. Finančními potížemi sužovaný Tellheim se zdráhá přijmout jakoukoliv pomoc. Odmítne i nabídku svého přítele Wernera, který mu chce půjčit peníze, a odmítne dokonce i po právu mu náležející peníze od vdovy Marloffové (za války je půjčil jejímu manželovi). Tellheim hospodskému z donucení vydává dokonce svůj zásnubní prsten, který dostal od Míny. Ta však prsten rozpoznává a hospodskému jej odejme. Nyní zkouší Tellheima získat lstí: zamění svůj vlastní zásnubní prsten za jeho a vrátí mu jej zpět. Tak to vypadá, jako by vztah ze své strany vyřešila. K tomu Mína křivě tvrdí, že byla vyděděna svým strýcem, takže je bez prostředků stejně jako Tellheim. Když ten to slyší, změní se jeho chování do základů. Zkouší udělat vše potřebné pro to, aby se mohli s Mínou vzít. Překvapující dopis od krále přináší zprávu o zastavení procesu, takže Tellheim je nyní právně rehabilitován a obdrží i dlužné peníze. Konflikt se zdá být vyřešený, ale Mína hraje svou hru dále a zdráhá se Tellheima za těchto okolností vzít. Odráží tím jeho chování, když se zdráhal být jí předtím vděčný. Hrozí, že hra bude mít tragické vyústění - když však dorazí Mínin strýček, situace se vysvětlí, takže svatbě již nic nestojí v cestě.
    • Emilia Galotti (1767) - tragédie
      • Malíř Conti přinese princi portrét jeho družky hraběnky Orsiny, jejž si před třemi měsíci objednal. Za tu dobu již princ ovšem Orsinu přestal milovat a všimne si druhého portrétu, který mu Conti ukáže, na němž je Emilie Galotti. Ačkoli ji zahlédl jen několikrát a nepochází ze šlechtického rodu, vzplanou jeho sympatie k ní. Conti odejde a na scéně se objeví princův komoří Marinelli, jenž oznámí, že svatba Emilie s hrabětem Appianim se plánuje již dnes a poté se chystají opustit zemi. Marinelli dostává za úkol sňatku zabránit, proto sežene Angela, který předá dalšímu sluhovi Pirrovi úkol, aby přepadl kočár s nevěstou a rodiči a zabil hraběte Appiana. Princ neuposlechne rady komořího a neodjede na svůj letohrádek. Navštíví mši, kde vyznává lásku Emilii, ta má však strach a snaží se ho ignorovat. Zážitky pak oznámí své matce. Marinelli se ještě pokusí oznámit Appianovi princův rozkaz, aby urychleně odjel vyřešit záležitosti ohledně princova sňatku s hraběnkou Orsinou k vévodovi z Massy, odmítne však obřad odložit. Posléze je tedy vykonáno přepadení kočáru včetně vraždy hraběte. Z události je princ zděšen, ale ujímá se zachráněné Emilie a její matky. Emiliin otec zatím přijíždí do letohrádku a v salónku se setkává s poníženou Orsinou, původní princovou družkou. Ta Marinelliho plán odhalila a předá otci dýku, aby lstivého prince zabil. Otec oznámí princi, že si přeje Emiliin odchod do kláštera, on však oponuje a Emilii chce předvést k místu sňatku, kde mají být všichni přepadení vyslechnuti. Přestože by se neměli vyslýchaní střetnout, aby nebyly ovlivněny jejich výpovědi, otec si setkání s dcerou vymůže. Ta mu oznamuje, že se prince bojí a v jeho rukou zůstat nemůže. Navrhne mu, aby ji od toho uchránil a zabil ji, což on udělá. Princ je celým případem zděšen a Marinelliho ze svého dvora vyžene.