Heinrich Heine

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Heinrich Heine

(1797 - 1856)

  • německý prozaik, básník, publicista a esejista
  • představitel hnutí Junges Deutschland
  • přezdíván artista německého jazyka
  • po Goethovi největší německý básník
  • Narodil se v Düsseldorfu. Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka. Vystudoval lyceum a měl se stát obchodníkem. Pracoval u svého zámožného strýce v Hamburku a ve Frankfurtu, ale velké nadání k obchodování nejevil. Rodina jej proto poslala do Bonnu a Göttingenu na studium práv. Židovství opustil a stal se protestantem. Od roku 1831 žil v pařížské emigraci (snažil se sblížit francouzskou a německou kulturu), obdržel rentu od francouzské vlády, v Německu byla jeho díla zakázána. Ve Francii se seznámil a spřátelil s Victorem Hugem a roku 1843 také s Karlem Marxem, s nímž vedl během jeho pařížského období rozsáhlé politické diskuse. Heine sympatizoval se socialistickými myšlenkami, obával se však nebezpečného vlivu komunistických idejí pro kulturu, sám zastával liberalistické myšlenky. Roku 1841 se oženil, později dvakrát navštívil rodné Německo. Od roku 1848 byl těžce nemocen a v posledních letech života zcela ochrnul a téměř oslepl. Zemřel v Paříži.

Dílo

  • Heine měl sklony k pesimismu, cynismu a ironii
  • ve svých básních kritizoval církev, absolutismus, militarismus a pokryteckou morálku svých současníků
  • Kniha písní (1827)
    • nejslavnější Heinova básnická sbírka, sestávající z pěti částí
    • v prvních dvou částech je námětem neopětovaná láska, smrt a světobol (romantická východiska), stále víc však parodované a provázené okázalým cynismem → básně ztrácejí svoji harmoničnost a postrádají melodii
    • střídání něhy s ironií
    • poezie srdce zmučeného láskou, která je zároveň lékem na básníkovy bolesti
    • další díly jsou ve znamení ironie a sebeironie
    • posledním díle se hlavním tématem stala příroda, podle slov básníka „nezávislá na lidské bolesti a malosti“
    • sbírka měla velký úspěch, některé básně (zejména baladická Lorelei) se staly lidovými a některé byly zhudebněny
  • Obrazy z cest (1826-1831; 4 svazky)
    • autor zde vytvořil do té doby v Německu neznámý druh fejetonu: žánrové obrázky spojené se společensko-politickou satirou
  • Romantická škola (1836)
    • práce o německé literatuře shrnující autorovy výhrady vůči romantismu
  • Německo. Zimní pohádka (1844)
    • satiricko-elegický epos, vyjadřující kritický vztah k rodné zemi
    • obsaženo ve sbírce Nové básně
  • Romancero (1851)
    • sbírka vzniklá v době
    • všudypřítomný je pesimismus a trpkost, přesto je dílo námětově bohaté a vyzrálé