Honoré de Balzac

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Honoré de Balzac

(1799 - 1850)

  • francouzský spisovatel, zakladatel kritickorealistického románu
  • měl zásadní vliv na řadu dalších autorů
  • Narodil se v měšťanské rodině v Tours. Byl poslán do klášterní školy, nakonec se mu podařilo v Paříži vystudovat práva. Krátce poté působil jako notář, ale pak se proti vůli rodiny stal spisovatelem. Nejprve psal černé dobrodružné romány (pod různými pseudonymy, nejčastěji jako Horace de Saint-Aubin), které později zavrhl. Celý jeho život byl provázen snahou dostat se do vyšší (aristokratické) společnosti, z této snahy vyplývaly i jeho neustálé finanční potíže, které se snažil řešit svou hektickou literární tvorbou. Psal vlastně pro výdělek (což v jeho době nebylo obvyklé) a výhradně v noci. Do dějin literatury vstoupil i jako legendární „dělník pera“, známý svou mimořádnou pracovitostí; kromě psaní románů působil takřka po celý tvůrčí život i jako novinář a kritik. Roku 1833 se prostřednictvím korespondence seznámil s Ewelinou Hańskou-Rzewuskou (1801 – 1882), dcerou rusko-polského šlechtice, vdanou za bohatého statkáře sídlícího poblíž ukrajinského Berdyčeva. Balzac si s touto svou čtenářkou léta dopisoval a poté, co roku 1841 ovdověla, podnikl za ní cestu do Petrohradu (1843). Po dalších letech v Paříži se vydal na Ukrajinu opět, několikrát navštívil Kyjev a pobýval v Radyvylově. Teprve pár měsíců před svou smrtí (14. března 1850), v době, kdy byl již těžce nemocný, se v Berdyčevě Balzac s Ewelinou oženil. Jeho nemoc se ještě zhoršila během dubnového návratu do Paříže, kde 18. srpna 1850 zemřel; v den jeho smrti jej navštívil Victor Hugo, který také promluvil na spisovatelově pohřbu.
  • odsuzoval měšťanstvo, oporu společnosti viděl v monarchii a církvi
  • byl proslulý svou vášní pro pití kávy

Dílo

  • obecné rysy:
    • syntetický obraz francouzské společnosti 19. století
    • detailní popisy prostředí + psychologická analýza
    • postavy jeho děl jsou obvykle záporné
    • postavy jsou přesvědčivě charakterizovány
    • umně pracuje s napětím a gradací, je poutavý vypravěč
    • usiluje o maximální pravdivost
    • postavy přecházejí z jedné knihy do druhé
  • začínal jako autor tzv. černých románů
  • byl také autorem kuriózních příruček Umění, jak nikdy neobědvat doma a vždy večeřet u cizích a Umění platit své dluhy
  • jeho životním dílem je rozsáhlý románový cyklus Lidská komedie
    • název cyklu je narážkou na Dantovu "Božskou komedii"
    • celkem zde vystupuje přes 2000 postav
    • hotový projekt měl obsahovat 143 knih (dokončeno bylo 95):
      • studie mravů (svět účinků) - 111 románů
      • filozofické studie (svět principů) - 27 románů
      • analytické studie (svět příčin) - 5 románů
    • stihl napsat 95 dílů
    • osu cyklu tvoří romány:
      • Otec Goriot (1834)
        • Hlavní postavou je starý pan Goriot, zprvu bohatý, spokojený a šťastný člověk. Nastěhuje se do penzionu paní Vauguerové, kam ho chodí navštěvovat jeho dvě dcery. Ty ho však nenavštěvují z lásky, nýbrž ze zištných důvodů, což on nechce vidět. Dcery ho nakonec oberou o všechen majetek a on umírá opuštěn v chudobě. Celým dílem se rovněž prolíná příběh Evžena Rastignaka - studenta, který se snaží začlenit do pařížské vyšší společnosti. Ctí otce Goriota a zároveň je zamilován do jeho dcery. Rastignac jako jediný setrvá u umírajícího Goriota, když ho jeho vlastní dcery nechají opuštěného.
      • Ztracená iluze (3 díly; 1837-1843)
        • Venkovský básník Lucien de Rubempré přijímá "pravidla hry". Na rozdíl od Rastignaca volí jednoznačně nečestnou cestu k úspěchu, díky níž mj. téměř zničí svého švagra, nadaného a poctivého vynálezce, a nakonec téměř končí jako sebevrah. Jeho protipólem je Daniel D´Arthez, idealista pevného charakteru.
      • Lesk a bída kurtizán (4 díly; 1838-1843)
        • Román zobrazující spojení finančního světa (v podání bankéře Nucingena) s pařížským podsvětím. Lucien de Rubempré se již naučil „umění žít“. Zůstal slabochem, který se žene pouze za milostným uspokojením nebo společenským úspěchem. Na jeho povahu doplácí i milenka Ester – kurtizána, kterou společenské podmínky vehnaly do role ženy obšťastňující mužskou společnost, jíž však hluboce pohrdá.