Ivan Klíma

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Ivan Klíma s Milanem Kunderou v roce 1973
Ivan Klíma během návštěvy Evropské školy Brusel III, říjen 2013

(*1931)

  • prozaik, dramatik, scénárista, publicista, esejista
  • Narodil se v Praze jako syn vědeckého pracovníka v oboru silnoproudé elektroniky. Jako dítě prožil tři a půl roku v koncentračním táboře Terezín. Po válce vystudoval reálné gymnázium v Praze (mat. 1951). Začal studovat na Vysoké škole politických a hospodářských věd, po jednom semestru však přestoupil na FF UK. Studia češtiny a literární vědy ukončil 1956 diplomovou prací o Karlu Čapkovi. V témže roce se stal redaktorem časopisu Květy, roku 1957 získal roční stipendium Literárního fondu, od 1959 byl redaktorem nakladatelství Československý spisovatel (spoluredigoval zde edici Život kolem nás). V letech 1963–69 působil jako zástupce šéfredaktora Literárních novin, později Literárních listů a Listů (vždy až do jejich zákazu) a byl členem Ústředního výboru Svazu československých spisovatelů. Od podzimu 1969 přednášel šest měsíců jako hostující profesor na Michiganské univerzitě v Ann Arbor (USA). Během 70. a 80. let krátkodobě pracoval v různých zaměstnáních (sanitář, posílkář, zeměměřičský figurant), většinou však byl spisovatelem z povolání. V prosinci 1989 byl jedním ze zakladatelů Obce spisovatelů, v letech 1990–93 byl předsedou českého centra PEN-klubu.

Dílo

  • literárně Klíma působí od 60. let 20. století a postupem času si vytvořil vlastní specifický styl psaní blízký existencialismu (spisovatel je mj. znalcem a obdivovatelem tvorby Franze Kafky)
  • zajímá se o vnitřní svět individua a jedinečnost lidské osobnosti; postupně začala do jeho částečně autobiografického díla intenzivněji pronikat aktuální společenská realita
  • Milostné léto (1979)
    • román, později zfilmovaný ve švédské produkci
    • milostný příběh postupně se měnící ve virtuózní líčení všeobecně platného zápasu člověka, který se ze všech sil snaží unikanout osudu, ale podlehne prázdnotě nenaplněného života.
    • Setkání s mladou, poněkud zvláštní a nevyzpytatelnou dívkou změní od základu život úspěšného vědce - muž, žijící dosud spořádaným životem se dopouští jedné pošetilosti za druhou a obrátí naruby život svůj i život svých blízkých.
  • Má veselá jitra (1979)
    • povídky, jež tematicky čerpají z Klímových zkušeností z řady manuálních zaměstnání, která v normalizačních letech vystřídal
    • realistické svědectví o životě "obyčejných" lidí v době reálného socialismu, o jejich smýšlení, filozofii, mentalitě a hodnotovém žebříčku
  • Moje první lásky (1985)
    • povídkový soubor o různých podobách lásky, vytvářející z dílčích epizod příběh citového zrání budoucího spisovatele
  • Soudce z milosti (1986)
    • společenský generační román o zkušenostech s totalitní mocí a o hledání síly k radikálnímu rozhodnutí
    • autobiografické dílo směřující k poznání, že i nejlepší ideje mohou být mocenskou mašinérií zneužity a že odpovědnost jedince za osudy světa je záležitostí osobního svědomí
    • V rozsáhlém románu se pravidelně střídají číslované kapitoly s kapitolami, které mají jednotný název - Než se napijeme z řeky Léthé. První zachycují morální, pracovní i manželskou krizi čtyřicetiletého soudce Adama Kindla, jak ji prožívá na počátku 70. let, druhé retrospektivně nahlížejí do jeho minulosti. Dětství prožije Adam v terezínském ghettu, po válce ho onemocnění srdce přivádí k Bibli a náboženství. Euforie ze svobody a rodinné klima pak sbližují Adama s ideály komunismu. Na gymnáziu opojen mocí kádruje vlastní spolužáky. Po zatčení a uvěznění otce v 50. letech procitá ze své zaslepené naivity. Musí opustit politickou školu a studuje práva. Během praxe na východním Slovensku poznává Magdalénu a poprvé je nucen řešit rozpory mezi ideálními představami a realitou soudcovské funkce. Po čase se vrací do Prahy, pracuje ve společenskovědním ústavu, setkává se s reformně smýšlejícími lidmi. V 60. letech podporuje návrhy na zrušení trestu smrti, a musí se proto znovu vrátit k soudnictví. Srpnová okupace a následný politický vývoj přinášejí jeho přátelům potíže s úřady a ztrátu zaměstnání. Adam se snaží své postavení udržet. Epickou současnost Kindlova příběhu tvoří několik souběžných motivických řad - příprava soudního jednání s domnělým dvojnásobným vrahem, Adamův poměr s rozháranou a poživačnou Alexandrou a milenecký vztah jeho manželky Aleny ke studentu Janovi. Ten končí Janovým pokusem o sebevraždu a Aleniným stresem z pokoutně přerušeného těhotenství. Při studiu materiálů k soudnímu procesu s vrahem odhaluje Adam vlastní povrchnost a v kontaktu s lidmi, kterých si váží (Magdaléna, otec, bratr, bývalý kolega Matěj), si konečně jasně uvědomuje narůstající prázdno kolem své osoby, z něhož se musí radikálně vymanit.
  • Moje šílené století I, II (2009, 2010)
    • vysoce ceněné Klímovy memoáry
    • Klíma zde vypráví nejen příběh svůj a svých blízkých a přátel a události doby, ve které žil, ale hledá pro to podstatné, co se stalo, i filozofické vysvětlení → proto jsou jednotlivé vzpomínkově kapitoly proloženy řadou na ně tematicky navazujících esejů: o mezní zkušenosti, o vítězích a poražených, o diktatuře a diktátorech, mstě a odplatě, o potřebě víry, o utopiích, revolucích, zradě vzdělanců aj.