Jan Ámos Komenský

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Jan Amos Komenský

(1592-1670)

  • biskub Jednoty bratrské, filozof, pedagog, historik, překladatel a spisovatel
  • jeden z největších českých myslitelů, vzdělanec evropského významu
  • Narodil se pravděpodobně v Nivnici u Uherského Brodu. Jeho otec byl významným členem Jednoty bratrské. Po smrti rodičů a dvou ze čtyř sester (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici. Roku 1608 začal studovat na latinské škole (gymnáziu) v Přerově, odkud v roce 1611 odešel na vysokou školu do Herbornu. Roku 1614 se vrátil přes Prahu do Přerova jako rektor latinské školy. V roce 1616 byl vysvěcen na kazatele a následně odešel do Fulneku, kde působil jako rektor tamější školy a jako kazatel Jednoty bratrské. Ve Fulneku poznal i svou první ženu Magdalénu Vizovskou. Po porážce stavovského povstání byl nucen opustit Fulnek a skrývat se na různých místech v Čechách a na Moravě, protože odmítal konvertovat ke katolictví. Po roce ukrývání (roku 1622) mu na mor zemřela žena a dvě děti, které zůstaly ve Fulneku. V roce 1624 začal Jan působit v Brandýse nad Orlicí, kde se seznámil se svou druhou ženou Marií Dorotou Cyrillovou. Na podzim roku 1627 se během svého tajného pobytu ve východních Čechách seznámil s Kristinou Poniatowskou, schovankou Angeliny Zárubové z Hustiřan, majitelky panství Horní Branná. Sedmnáctiletá Kristina trpěla duševní chorobou, prý po zhlédnutí komety nad zámkem 12. listopadu 1627 upadala do vytržení a prorokovala budoucnost. Komenský dorazil do Horní Branné, aby proroctví zapsal. V roce 1628 odešel (spolu s Poniatowskou) do exilu do polského Lešna, které se stalo centrem bratrské víry. Zpočátku doufal, že se brzy vrátí zpět do vlasti, proto psal česky. Začal psát učebnice a připravoval plán na zlepšení organizace školství. Byl zvolen biskupem a písařem, brzy se stal i zástupcem rektora gymnázia, což vedlo k jeho zájmu o pedagogiku. V tomto období vznikla velká část jeho děl, především pak z oblasti pedagogiky. Komenskému postupně jeho díla (např. Brána jazyků otevřená a Informatorium školy mateřské) zajistila věhlas po celé nekatolické Evropě. Byl zván na univerzity několika zemí, nabídky však odmítal. První významnou nabídku přijal až roku 1641, kdy se rozhodl vyhovět pozvání anglického parlamentu na přednáškové turné, během něhož vystoupil i před Královskou akademií věd. Kvůli zvyšujícímu se tlaku občanské války Anglii opustil, avšak zanedlouho dostal pozvání z řady dalších zemí. V té době si uvědomil, že právě prostřednictvím těchto nabídek může rozšířit svůj vliv a své myšlenky. Roku 1642 odešel přes Amsterdam do Švédska, kam byl pozván, aby vedl reformu tamního školství a napsal pro ni učebnice. Kvůli rozporům s donátory i spolupracovníky nakonec učebnice požadované švédským kancléřem nevytvořil, zato zde vznikla část Obecné porady o nápravě věcí lidských. Roku 1648 se společně s umírající manželkou vrátil zpět do Lešna, kde působil jako biskup. Již o rok později se v Toruni oženil potřetí, tentokrát s o více než třicet let mladší Janou Gajusovou. Když byl v roce 1648 uzavřen vestfálský mír a tím skončila třicetiletá válka, skončily též naděje českých exulantů na návrat do vlasti. Roku 1651 přijal pozvání uherského knížete Zikmunda Rákocziho do Šarišského Potoka, kde měl u jeho dvora organizovat reformu školství a pansofickou sedmiletou školu. V letech 1654–1656 opět pobýval v Lešně, kde pracoval mj. na Pansofii. Roku 1654 napadli Polsko Švédi - o rok později přišlo švédské vojsko k Lešnu a čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským "zachránili" Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. 27. dubna 1656 ale začalo deset tisíc polských partyzánů město obléhat a při následném požáru přišel téměř o všechen majetek i cenné rukopisy jako Česko-latinský slovník, na kterém pracoval prakticky celý život a který považoval za stěžejní dílo. Komenský musel kvůli kolaboraci se Švédy z Polska prchnout, jeho útěk ale proběhl na poslední chvíli a K. stěží zachránil život. Přišel také o většinu Pansofie a Metafyziky a další díla. Tuto ztrátu nesl velice těžce a nikdy se z ní zcela nevzpamatoval. Konec svého života (14 let) strávil v holandském Amsterdamu v bytě na jedné z nejlepších ulic, kde se konečně mohl v klidu a pohodlí věnovat pracím všenápravným. Proto také odmítl profesuru na Amsterdamské akademii. Společníkem mu zde byl například Rembrandt van Rijn. Zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech, pohřben byl v kostelíku v Naardenu.
  • zanícený propagátor pansofie (též vševědy):
    • filosofický směr, jenž se snaží skrze poznání a zahrnutí všech vědních oborů a sjednocení náboženských výkladů harmonizovat svět a zbourat například i jazykové bariéry mezi lidmi
    • Komenský ji spojoval se svou teorií obecné nápravy věcí lidských - domníval se, že pansofie je schopna převychovat celé lidské pokolení tím, že sjednotí rozpory ve vzdělání a zejména ve víře

Dílo

  • Komenský vytvořil celou řadu spisů z mnoha oborů, psal především česky, latinsky a německy

1. období: od počátků tvorby do emigrace (1628)

  • v tomto období vzniklay zejména spisy náboženského a filozofického obsahu
  • většina těchto textů reprezentuje tzv. útěšné spisy, tj. texty boží odevzdanosti, lítosti a sklíčenosti, víry v lepší budoucnost
  • vrcholné dílo tohoto období: Labyrint světa a Ráj srdce (1623; později několikrát upraveno)
    • rozsáhlá alegorická skladba
    • Vypravěč se ocitá v okrouhlém městě uprostřed nicoty, alegoricky představující svět. Jeho průvodci Všezvěd Všudybud a Mámení mu líčí krásy dobře jdoucího světa, poutník však vidí jen klam, marnost, faleš, bídu a smrt. Chce odtud utéci, ale nemá kam. Východisko ze zmatků tohoto světa nachází v otevření svého srdce, aby do něj mohl vstoupit Ježíš Kristus.
  • mezi útěšné spisy je řazena také pozdější Hlubina bezpečnosti (1635)
    • filozoficko-náboženské pojednání
    • Svět je zde přirovnáván k blouznivě se točícímu kolu. Kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu, tedy Boha.

2. období: odchod do emigrace až rok 1648 (podepsání mírové smlouvy mezi Švédy a Habsburky)

  • v Komenského díle převládají práce vševědné a didaktické:
  • Brána jazyků otevřená (1631)
    • učebnice latiny + encyklopedie
    • je použitelná univerzálně, tedy i pro výuky jinách jazyků - k výuce se využívala až do 19. století
    • skládá z jednoho tisíce paragrafů, členěného do sta kapitol, v nichž Komenský formou krátkých průpovídek popisuje různé jevy a věci (náboženská témata, přírodu, lidské tělo, lidskou duši, řemesla, obydlí, společnost, vědy, chování)
    • v průpovídkách je použita celá obvyklá slovní zásoba (asi osm tisíc slov) a gramatika latiny (potažmo jiných jazyků)
  • Didactica magna (česky psáno jako Velká didaktika 1627-38, poprvé vydáno latinsky 1657)
    • první systematické dílo o výchově a vzdělání
    • základ moderní pedagogiky jako vědy
    • přeloženo do všech evropských jazyků
    • základní prosazované myšlenky:
      • v centru pozornosti je žák
      • vzdělání by mělo být rozděleno do čtyř stupňů po šesti letech: škola mateřská (v rodině), národní (v mateřském jazyce, povinná pro všechny), latinská (gymnázium) a akademie (univerzita)
      • vzdělání musí být dostupné všem
      • škola má být dílnou lidskosti, nikoliv mučírnou
      • výuka má být přirozená a nenásilná
      • výuka má směřovat k praktickým potřebám života
      • výuka má být názorná, postupuje se od jednoduchého ke složitějšímu
      • za vzdělávací praxi zodpovídá šlechta a duchovenstvo

3. období: od roku 1648 do smrti (1670)

  • v tomto období vytvořil největší množství děl
  • Kšaft umírajicí matky Jednoty bratrské (1650)
    • jinotajné dílo, v němž "matka" Jednota bratrská promlouvá před smou "smrtí" (zánikem) v cizině ke svým rozptýleným dětem a odkazuje (kšaft = závěť) jim své duchovní bohatství
    • spis utěšující, morálně posilující a vyjadřující víru, že se odkazu Jednoty ujme český a moravský lid
    • obsahuje i proroctví o budoucí politické samostatnosti českého lidu ("Věřímť i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našími na hlavy náše uvedeného, vláda věcí tvých tobě se zase navrátí, ó lide český.")
  • Všeobecná porada o nápravě věcí lidských (nedokončené dílo o sedmi částech, původně vyšly jen 2 díly: 1656 a 1670, kompletní rukopis byl objeven v Halle až roku 1935)
    • dílo propagující ideály pansofie (samotné "vševědě" je věnována třetí část)
    • Komenský zde formuluje své představy o nápravě konfliktního světa čtyřmi základními prostředky:
      • existence univerzálních (vševědných) knih
      • univerzální školy přístupné všem
      • univerzální jazyk
      • zřízení sboru moudrých se sídlem v Londýně, který bude pečovat o reformu vzdělání a nápravu lidské společnosti
    • Komenský zároveň vyzývá k jednání o metodách a prostředcích, které pomohou nastolit definitivní mír
    • Komenský prosazuje model světa řízeného podle přísného řádu
    • dalším rysem díla je neustálé odvolávání se na Bibli a chiliastická víra (chiliamus - náboženské učení o druhém Kristově příchodu a o jeho tisíciletém království na Zemi)