Jan Čep

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1902-1974)

Jan Čep.jpg
  • prozaik, esejista a překladatel
  • Narodil se v Myšlichovicích u Litovle jako první z deseti dětí chalupnické rodiny. Gymnázium vychodil v Litovli, na FF UK v Praze studoval češtinu, angličtinu a francouzštinu. Studia nedokončil a žil jako spisovatel z povolání. Často pobýval na studijních cestách, a to v Anglii, Španělsku, Jugoslávii, ale především ve Francii (kterou už tehdy považoval za svou „druhou vlast“), mj. též u autorů, které překládal, u Georgese Bernanose a Henriho Pourrata. Za války žil ve svém rodišti, od roku 1945 opět v Praze. V srpnu 1948 emigroval do Paříže, kde žil až do své smrti s výjimkou let 1951–55, kdy pracoval v Mnichově jako komentátor rozhlasové stanice Svobodná Evropa (později působil jako její pařížský kulturní dopisovatel a posléze volný spolupracovník). 1954 se oženil s dcerou francouzského literárního historika Charlese Du Bose. Zemřel v Paříži po záchvatu mozkové mrtvice.
  • díky svému stylu bývá srovnáván s Vladislavem Vančurou
  • tzv. křesťanský existencialista

Dílo

  • charakteristika: prostý jazyk, laskavost, přirozenost
  • Čep systematický hovoří o dvou podobách světa (tzv. dvojím domově):
    • 1) Svět každodenosti
    • 2) Skrytá, tajemná podoba věčnosti - v životě vidíme jen její mihotavé odlesky (např. ve snu)
  • „Dvojí domov” (1926) - povídky
  • „Zeměžluč” (1931) - povídky
    • zeměžluč = bylina; je hořká, ale funguje jako lék
    • Hrdinové zde překonávají těžký osud návratem k rodovým tradicím a náboženskou vírou.
  • „Hranice stínu” (1935, román)
    • Učitel Randa, se po milostném zklamání a existenční prohře vrací do rodného kraje, svěřuje se svému dědečkovi a ve vesnickém prostředí a víře mizí jeho deprese a nachází smysl svého života.