Jan Zahradníček

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1905-1960)

Zahradníček Jan.JPG
  • básník a překladatel
  • Narodil se v Mastníku u Třebíče. Pocházel se selské rodiny. Po studiích na gymnáziu v Třebíči studoval germanistiku na FF UK v Praze (mj. u F. X. Šaldy). Studia však nedokončil, pouze složil nižší (1930) a vyšší (1931) zkoušku knihovnickou. Posléze se plně věnoval literatuře; kromě vlastní tvorby básnické také překládal a byl externím lektorem různých nakladatelství. Během pražského pobytu (1926–1936) navázal četná literární přátelství (mj. po jistou dobu bydlel s Františkem Halasem), Jan Čep mu zprostředkoval pobyt u Emanuela Frynty ve Slapech u Prahy. Od roku 1936 žil převážně na faře v Uhřínově u Velkého Meziříčí u svého švagra. Zahradníček se podílel na ilegálním ukrývání rodinných příslušníků generála Ludvíka Svobody. Roku 1945 se Zahradníček oženil a odstěhoval do Brna. V červnu 1951 byl zatčen a v červenci 1952 ve vykonstruovaném procesu s uměle sestavenou „protistátní skupinou“ (v níž byli mj. Josef Knap či František Křelina) odsouzen v Brně k třinácti letům vězení (v plném rozsahu byl rehabilitován až posmrtně roku 1966). V roce 1956 mu byl trest snížen na devět let. Zároveň mu byla výjimečně povolena návštěva ženy a dětí, hospitalizovaných po otravě houbami. Zatímco Zahradníčkovu ženu a syna se podařilo zachránit, jeho dvě dcery zemřely. I přes příslib, že mu bude prominut zbytek trestu, musel se Zahradníček vrátit zpět do mírovského vězení, odkud byl propuštěn až po čtyřech letech při amnestii 1960 (odtud název básnické sbírky Čtyři léta). Po propuštění z vězení žil v Uhřínově, kam byla po jeho odsouzení rodina nuceně vystěhována a kde také záhy zemřel.

Dílo

  • typické rysy Zahradníčkovy tvorby:
    • humanistická poezie prostoupená neochvějnou vírou v Boha
    • obrazy vnějšího světa, který je psychicky deprivovanému básníkovi odepřen
    • rovněž schopnost vytvářet monumentální kosmické obrazy (vliv barokní tradice Otokara Březiny)
  • „Pokušení smrti” (1930)
    • verše inspirované bolestí, prosycené touhou po zániku, fascinací smrtí
    • tíživá atmosféra s motivy utrpení, žalu a touhy po ztraceném dětství
  • „Pozdravení slunci” (1937)
    • proměna poezie zmaru v lyriku víry a lásky
    • rozpory jsou harmonizovány
    • slunce je symbolem Boha (= východisko z dřívější beznaděje)
    • vedle víry jsou základními jistotami venkovský život a rodina
  • „Znamení moci” (1950; publikováno až po r. 1989)
    • rozsáhlá básnická skladba, vrchol autorovy tvorby
    • vznik těsně před básníkovým zatčením
    • ostrá dichotomie dobra a zla, básnická analýza zhoubnosti stalinského systému v Čechách
    • vyjádření odporu k programové masovosti, totalitním frázím, přetvářce a odlidštění
    • člověk se řítí do záhuby a jedinou záchranu představuje Bůh (bez něj duše nemůže přežít)
  • „Čtyři léta” (1969) - verše z vězení