Japonská literatura

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
  • nejstarší památky japonského písemnictví pocházejí z 8. stol. n. l.:
Manjóšú
  • „Manjóšú” (= Sbírka deseti tisíc listů) - nejstarší dochovaná antologie japonských básní
    • obsahuje přes 4500 básní z období za více než 300 let
  • „Kodžiki” (= Zaznamenání dávných událostí) - starojaponská kronika zahrnující mýty i fakta o historii země včetně její slovesnosti
    • posvátný text státního šintoismu
    • líčí dobu mýtických bohů i legendární vlády prvních císařů, je i zdrojem poznání lidových zvyků, pověstí, poezie, klasického jazyka atd.
    • dílo vytvořil dvořan Óno Jasumaro na příkaz císařovny Genmjó
Bašó
  • Bašó (1644-1694) - nejznámější japonský básník všech dob
    • Pocházel z rodiny nižšího samuraje, což mu umožnilo věnovat se studiu a umění. Byl příznivcem sekty zen. V mládí byl bohém, později žil prostě a skromně - usadil se v bambusové chýši na pozemku svého přítele. Odtud se vydával na dlouhé cesty po ostrově Honšú, během nichž navštěvoval přátele a snažil se být v bezprostředním styku s přírodou.
    • přetvořil soudobou básnickou tvorbu, sešněrovanou přísnými, strnulými pravidly - výrazně přispěl ke vzniku haiku:
      • tříveršová báseň sestávající ze sedmnácti slabik
      • zaměřuje se na přírodní motivy, přičemž se snaží zachytit mimořádně působivý citový zážitek, okamžik, kdy člověk náhle dosahuje harmonie, vyrovnanosti, štěstí
      • brzy převládlo v celé japonské poezii, ve 20. století ovlivnilo evropské a americké tvůrce, např. beatniky