Jarmila Glazarová

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1901-1977)

Jarmila Glazarová.jpeg
  • Narodila se v Malé Skále u Turnova. Rané dětství prožila v rodišti, kde byl její otec správcem velkostatku, poté se rodina odstěhovala do Prahy. Glazarová zde navštěvovala německou měšťanskou školu. Po matčině smrti (1916) se otec 1917 s oběma dcerami odstěhoval do Hořovic, avšak téhož roku zemřel. Sestry nalezly útočiště v internátní hospodářské a hospodyňské škole v Klimkovicích ve Slezsku, tehdy přeměněné v lazaret. Po skončení války Glazarová tuto školu vychodila (1919–21). 1922–34 žila v harmonickém manželství se svým o devětadvacet let starším lékařem. Po jeho smrti odešla do Prahy k sestře Ireně a začala pracovat jako telefonistka a písařka. Záhy však podlehla duševní krizi; úlevu nacházela v psaní, jehož výsledkem je její první literární pokus Roky v kruhu. Po úspěchu knihy se Glazarová stala spisovatelkou z povolání. 1938–44 příležitostně pobývala v Horní Bečvě na Valašsku, kde sbírala materiál pro svou literární práci. Po válce byla politicky činná, při stalinistických soudních procesech na přelomu 40. a 50. let se podílela na kampaních s nimi spojených (mj. podporovala trest smrti pro Miladu Horákovou). V roce 1968 na schůzi vedení Svazu československých spisovatelů přednesla projev, v němž vyjádřila lítost nad svou angažovaností v době procesů. Na počátku 70. let podepsala petici ve prospěch politických vězňů. Podpis však později odvolala.

Dílo

  • „Vlčí jáma” (1938) - román o konfliktu nerovného, vnitřně rozporného manželství
    • Dílo zachycuje příběh osmnáctiletého děvčete, sirotka, které přichází jako schovanka do rodiny bezdětného zvěrolékaře - slezského osvětového pracovníka a lidumila. Dívka se stane nenáročnou pomocnicí a opatrovnicí jeho o mnoho let starší ženy, která na svém muži lpí sobeckou a nepřirozenou láskou. Sympatický vztah mezi dívkou a otčímem se pozvolna mění v milostný cit. Teprve smrt obou manželů vysvobodí hrdinku z nesnesitelných poměrů a dává jí naději na nový život.
  • „Advent” (1939, román) - baladický příběh odehrávající se na samotě v beskydských horách
    • Svobodná matka Františka Plesníková (otec jejího syna byl zabit padajícím stromem při kácení) se provdá za mnohem staršího vdovce Podešvu. Nejprve k němu cítí velkou vděčnost, že ji vytrhl z chudoby a učinil svou ženou, ale brzo se dostaví rozčarování. Život na mužově opuštěné usedlosti se stává peklem. Na každém kroku ji trýzní děvečka Rozína, která až do jejího příchodu zastávala úlohu hospodyně. Hospodář vše přehlíží, neoceňuje píli a trpělivost své ženy, zraňuje ji nedůvěrou a neustálým podezíráním. Františčina syna Metoda nemá rád, ukládá mu těžké práce. Veškerý Podešvův majetek je připsán jeho dospělému synovi z prvního manželství. Největší zklamání a ponížení ji však stihne, když po roce manželství zjistí, že ji Podešva podvádí s Rozínou. Zarmucuje ji i Metod svými nezbednostmi a tuláctvím. Jedné mrazivé noci se Metod nevrátí domů. Františka prožívá hodiny hrůzy. Konečně jej nachází schovaného na seníku. Najednou jí před očima vyvstane obraz, který ji často pronásleduje - Podešva a Rozína přistiženi při nevěře. Zesláblá utrpením nevnímá, co je přízrak a co je skutečnost. Netuší, že se oba opravdu vplížili do seníku. Hází po svém přeludu lucernu. Odvádí Metoda a zavře seník na závoru. Za chvíli je seník v plamenech a Podešva s Rozínou uhoří.