Jaroslav Hašek

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1883-1923)

Jaroslav Hašek.jpg
  • publicista a spisovatel
  • Syn středoškolského suplenta, pozdějšího bankovního úředníka, se narodil v Praze. K životu rodiny patřily neustálé starosti, nouze a strach o existenci. Otec začal pít, a když bylo Jaroslavovi třináct, zemřel. Majetkové poměry rodiny se po jeho smrti ještě více zhoršily. Jaroslavovo dětství bylo poznamenáno neustálým stěhováním rodiny z místa na místo. Pocit vykořenění, otlučené domy se stísněnými dvorky, naplněné křikem ušpiněných a otrhaných dětí, malost a malichernost života, hádky na pavlačích, temné a studené byty, to byly dojmy, které jeho dětství určovaly. Jako dítě byl Hašek spíše ustrašený a ostýchavý. Ministroval v kostele u sv. Štěpána a znal výborně katechismus. Po smrti otce však rychle překonává zábrany školy a výchovy a pod vlivem kamarádů rozvíjí svůj temperament. Začal studovat na gymnáziu, kde byl v primě jeho třídním učitelem Alois Jirásek, kterého Hašek upřímně nenáviděl. Pro účast na politické demonstraci byl Hašek ze studií na gymnáziu vyloučen. Učil se drogistou, nakonec maturoval na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Po studiích nastoupil na místo bankovního úředníka v bance Slavia. Brzy však toto místo opustil - lákal ho bohémský život, jemuž se zcela oddal. Seznámil se s českými anarchisty a postupně se dostal do jejich vedení. V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost. Začal pracovat jako novinář a seznámil se s Jarmilou Mayerovou, se kterou se oženil. V roce 1911 založil Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry, a vystupoval jako její kandidát. V tomto období byl spolu s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde se stal i hlavním účinkujícím. V roce 1915 Jaroslav Hašek dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. V září 1915 se nechal zajmout a roku 1916 vstoupil do československých legií. Přes Jugoslávii se dostal do Ruska, kde v roce 1918 vstoupil do Rudé armády. Byl ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci. V prosinci roku 1920 přijel zpět do Prahy, kde se vrátil ke svému bohémskému způsobu života. Kvůli zhoršujícímu se zdraví, které bylo podlomeno alkoholem, pobytem v zajateckých táborech a prací v Rudé armádě, se Hašek přestěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde chtěl dokončit své dílo. Žije v domě pod lipnickým hradem, obývá však jedinou dolní místnost vedle kuchyňky, která mu slouží jako ložnice i pracovna. Na drátěné vložce u okna odpočívá, spí a také diktuje asistentu Klimentu Štěpánkovi své humoresky i poslední kapitoly Švejka. V té době je již těžce nemocen. Poslední dny a týdny Haškova života jsou truchlivé. Jeho tělo jako by opuchlo, špatně chodí, otékají mu nohy. Trápí ho žaludek a často i během diktování se mu udělá nevolno. Hašek zemřel ve věku nedožitých čtyřiceti let na ochrnutí srdce. Peripetie provázející Haškův život nekončí ani po jeho smrti. Peníze na obřad ani rakev nejsou a nenajde se nikdo, kdo by to byl ochoten zaplatit. Je tedy nutné Haška pohřbít na dluh. Další problém je s farářem, který zesnulého považuje za bezvěrce a trvá na tom, aby byl pohřben v koutě hřbitova za márnicí v místě, kam se pohřbívají sebevrahové. Nakonec po dlouhém vyjednávání farář souhlasí, aby byl Hašek pohřben k zadní zdi. Teprve po létech vznikla z popudu Eduarda Basse společnost, která za přispění dědiců obložila do té doby skrovný hrob deskami z posázavské žuly.
  • Haškův humor je potměšilý až absurdní
  • jeho povídky a humoresky mají reálný podklad

Dílo

  • povídkový soubor „Můj obchod se psy a jiné humoresky“ (1915)
  • „Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona“ (1963) – ironizování politiky jako takové
  • „Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války“ (nedokončený čtyřdílný román; 1921-23)
    • jedno z nejzásadnějších děl české literatury (přeložené do téměř 60 jazyků)
    • zesměšnění úřadů, církve a armády
    • není primárně protiválečné ani satirické
    • Švejk je dvojznačná postava. Nelze říct, je-li to prosťáček, nebo vychytralý šibal, spíše v sobě obě tyto charakteristiky spojuje, což vede k napětí. Někdy se chová dobrosrdečně, naivně, jindy dost brutálně a zlomyslně. Ačkoliv je úředně potvrzeným blbem, jako hlupáci jsou charakterizováni spíše příslušníci rakouské armády z řad vysokého důstojnictva (např. baron von Zillergut) nebo idealisté usilující o „vyšší hodnoty“ (kadet Biegler).
    • pojem „švejkovat“: předstírat poslušnost a plnění povinností, pod maskou hlupáka unikat nepříjemným záležitostem
    • Švejk - literární typ
    • povídky o Švejkovi se objevují již před válkou
    • jde o travestii (groteskním způsobem jsou zpracována velká témata)
    • groteskní spojení vážného a směšného
    • Román nemá jednotnou zápletku, děj se skládá z volně řazených epizod a vyprávěných historek, rámovaných obecnou, jen pozvolna vyvíjecí situací hlavního hrdiny.
    • 1.díl: Děj knihy začíná začátkem první světové války. Švejk, úředně uznávaný blb, se o tom dozví v hostinci. Když řekne na atentát v Sarajevu svůj názor, je zatčen tajným policistou pro velezrádné řeči. Je proti němu zahájeno vyšetřování, následně je vyšetřován soudními lékaři, je-li duševně zdráv. Lékaři ho prohlásí za notorického blba a idiota. Následně je převezen do blázince, kde se mu velice líbí. Z blázince ho zanedlouho vyhodí. Cestou je opět zatčen a vyšetřován. Nakonec se šťastně dostane domů. Když propukne válka, Švejk se rozhodne, že půjde na vojnu. Protože trpí revmatismem a zrovna nemůže chodit, veze ho jeho hospodyně k odvodu na vozíku. Cestou Švejk vykřikuje, že jde bojovat za císaře pána a podobně. Když předstoupí před lékařskou kontrolu, je označen za simulanta a dostane se do vojenské nemocnice. V nemocnici léčení spočívá v dietě, podávání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku a klystýru. Když je Švejk vyléčen, je poslán na garnizónu, kde vězňové musí chodit na kázání. Pří jedné mši si ho všimne polní kurát a vezme si ho za sluhu. Polní kurát je velký pijan a je věčně bez peněz. Jednou dokonce prohraje v kartách i Švejka, a ten tak dostane nového pána a stane se vojenským sluhou u nadporučíka Lukáše.
    • 2.díl: Švejk putuje na frontu. Cestou způsobí svému pánovi mnoho nepříjemností, vždy ale v dobré víře.
    • 3.díl: Švejk prožívá různé trampoty, když putuje přes Uhry. Dostane se do zajetí jako ruský zajatec. Stalo se to tak, že Švejk našel u rybníka pohozenou uniformu ruského vojáka, chtěl si ji zkusit, a vtom byl zatčen. Česky tam nikdo neuměl, a tak nemohl nikomu vysvětlit, že je to omyl.
    • 4.díl: Švejk putuje s transportem ruských zajatců, nakonec se ale vše šťastně vysvětlí a Švejk se dostane zpátky ke svojí marškumpánii.
    • ilustracemi dílo doprovodil Josef Lada, dopsat se jej po Haškově smrti neúspěšně pokoušel Karel Vaněk