Jaroslav Seifert

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1901-1986)

Mladý Jaroslav Seifert
Seifert v pozdních letech
  • básník a prozaik, jediný český nositel Nobelovy ceny za literaturu (1984)
  • Narodil se a zemřel v Praze. Mládí prožil v prostředí rodného Žižkova, kde jeho otec, vyučený zámečník a aktivní sociální demokrat, mj. obchodoval s obrazy a kde Seifert po obecné škole vychodil šest tříd klasického gymnázia a poté se věnoval žurnalistice. Novinářskou dráhu zahájil v komunistickém tisku, a to roku 1921 v redakci Rudého práva, 1922 v brněnské Rovnosti, v letech 1922–1925 byl odpovědným redaktorem satirického časopisu Sršatec a 1927–1929 obrázkového týdeníku Reflektor. Přitom 1923–1927 byl zaměstnán v Komunistickém knihkupectví a nakladatelství. V roce 1928 se oženil a měl dvě děti. Po svém vyloučení z komunistické strany, kdy s dalšími šesti spisovateli projevil nesouhlas s novým gottwaldovským vedením (1929), krátce řídil divadelní časopis Nová scéna (1929–1930) a po dalších epizodních zaměstnáních zakotvil v sociálně demokratickém tisku. Postupně redigoval obrázkový týdeník Pestré květy (1930–1932), kulturní rubriku Ranních novin (1933–1938), za války působil v Národní práci (1939–1945) a po válce v odborářských novinách Práce. V roce 1949 novinářské činnosti zanechal. Těžká choroba pohybového ústrojí (1956) mu na několik let neumožnila výraznější tvůrčí práci. Svým dílem i odvážným vystoupením na druhém sjezdu Svazu československých spisovatelů (1956), v němž kritizoval dosavadní kulturní politiku ve vztahu k nekonformním spisovatelům a k autorům vězněným (na sklonku 60. let stál i v čele svazové komise usilující o jejich rehabilitaci) si získal nemalou autoritu. Na jejím základě byl 1969 zvolen předsedou nově ustaveného Svazu českých spisovatelů, který však byl již za rok rozpuštěn pro odmítavý postoj k okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. Seifertovi pak mohly vycházet jen ojedinělé reedice. Původní tvorbu směl zveřejňovat až na konci 70. let, kdy politické kruhy vzhledem k jeho značné popularitě hledaly – ač podepsal Chartu 77 – kompromis vyúsťující v Seifertův příslib, že se jeho jméno již neocitne pod protestními peticemi, což však Seifert nedodržoval. V roce 1984 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Ze zahraničních cest měla zásadnější význam pro jeho tvorbu cesta s Karlem Teigem přes Itálii do Francie (1924) a účast v československé kulturní delegaci při návštěvě Sovětského svazu (1925).

Dílo

  • Seifert byl všestranný a proměnlivý básník - mezi jeho stěžejní témata patřily láska, domov, česká krajina, Praha, vzpomínky na dětství a na milované rodiče
  • 1) Období proletářské poezie a poetismu (20. léta 20. stol.):
  • 2) Období čisté lyriky (30. - 60. léta 20. stol.)
    • dlouhá perioda čisté a melodické lyriky, psané většinou formou tradičního rýmovaného verše
    • Jablko z klína (1933), Ruce Venušiny (1936)
      • sbírky s motivy melancholie a občasné rezignace, které je překonávána vzpomínkami na dětství či milostná okouzlení nebo opěvováním krásy české krajiny
    • Kamenný most (1944)
      • prolínání vzpomínek na mládí se zastaveními na památných místech hlavního města, která lyrický subjekt oslovují připomínkou osudových historických momentů
    • Píseň o Viktorce (1950)
      • teskně laděná sbírka, kde se Viktorčina tragédie stala podobenstvím osudu Boženy Němcové samé
      • sbírka je oslavou láskyplného citu jako nejvyšší lidské hodnoty, přesto se stala záminkou pro útočnou kampaň vedenou proti Seifertovi dobovými kritiky
    • Maminka (1954)
      • jedna z nejznámějších autorových sbírek
      • lyrický mluvčí se zde v nostalgických vzpomínkách vrací do svého dětství na Žižkově, kdy centrem všeho světa byla jeho matka
  • viz též Poezie národního ohrožení a Poezie reagující na moment osvobození
  • 3) Období reflexivní lyriky (od 60. let 20. stol.)
    • V druhé polovině se Seifert kvůli těžké nemoci na dlouhou dobu odmlčel. Po návratu k aktivní tvorbě se jeho poetika radikálně proměnila: stal se reflexivním básníkem, vzdal se rýmu, metaforičnosti i melodičnosti ve prospěch střízlivosti a úspornosti. Básník začal využívat civilní verš bez složitých básnických obrazů; jeho projev byl sice prozaický a navenek nevzrušivý, ale o to naléhavější a působivější.
    • Halleyova kometa (1967)
    • Morový sloup (1981)
      • původně zakázaná sbírka, obsahující verše z let 1968-1970, mimo jiné i hořce reagující na situaci po ruské okupaci
      • básník opět zpívá o opojných krásách života, zejména lásce a ženách, ale zároveň už hledí vstříc blížící se smrti
    • Deštník z Piccadilly (1979), Býti básníkem (1983)
      • nostalgické a mírně sebeironické reminiscence na mládí, jež vykreslují dávno minulý svět, v němž byl básník šťasten
      • dávné události jsou uváděny v kontrastu se současností, v níž básníka nečeká už téměř nic
  • 4) Zvláštní místo v Seifertově tvorbě má vysoce ceněná vzpomínková kniha Všecky krásy světa (1981):
    • v drobných vzpomínkách a příbězích zde Seifert evokuje dávno zmizelou atmosféru milované Prahy svého dětství a mládí, mladých umělců kolem Devětsilu a vyznává se z přátelství k nim a z úcty a lásky k osobnostem generace starší