Jean Racine

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1639–1699)

Jean Racine
  • francouzský dramatik a básník
  • Narodil se v malém městě na severu Francie. Ve třech letech se stal úplným sirotkem, starala se o něj babička a tety. Od deseti let studoval v Port-Royalu, kde se mu dostalo solidního základního vzdělání. Vyšší vzdělání dokončil na Harcourtské koleji v Paříži. Ku příležitosti svatby Ludvíka XIV. v létě roku 1660 představil dlouhou báseň věnovanou královně La Nymphe de la Seine. Píše také ódu na krále, za což dostává odměnu z královské pokladny. Postupně se ale prosadil jako dramatik. Definitivní průlom přinesla hra Andromacha (1667). Následovaly např. jediná komedie Plaideurs (1668), tragédie Britannicus (1669), Berenika (1670), Ifigenie (1674) a konečně Faidra (1677). Díky svému úspěchu byl Racine materiálně dobře zajištěn. Poté se ale od dramatické tvorby odvrátil a stal se královským historiografem. Aby vstoupil do králova okruhu důstojně, opustil milenku a roku 1677 se oženil s Kateřinou Romanetovou, dcerou královského pokladníka. Měli spolu sedm dětí a korespondence potvrzuje, že z prvotního sňatku z rozumu se zrodila skutečná láska. Racine se nechal slyšet, že pro divadlo už nic nenapíše a bude zcela ve službách krále, což po dalších 15 let dodržel. Doprovázel Ludvíka XIV. na válečné výpravy a pořizoval zde poznámky. Z nich se zrodila Idylle sur la Paix (1685), zhudebněná Lullym. Roku 1689 napsal na objednávku biblickou tragédii o třech aktech Ester. Po úspěchu navázal další tragédií Atalia. Racine zemřel v Paříži ve věku 59 let na následky abscesu nebo tumoru na játrech.

Dílo

  • Racine byl autorem tragédií psychologických
  • zabýval se střetem citu s egoistickými vášněmi -> ty ničí nejen ty, kteří jim podlehnou, ale i všechny lidi jim blízké
  • Faidra (1677) – nejslavnější autorovo dílo
    • hra nejprve u diváků propadla a vzbudila pohoršení v církvi
    • Král Théseus se podruhé ožení s mladou dívkou Faidrou, jeho syn Hippolytos to těžce snáší. Faidra se do Hippolyta zamiluje, ale snaží se své city potlačit. Faidra se dovídá o tom, že Theseus v cizině zahynul. Rozhodne se Hippolytovi vyznat ze svých citů, ale ten její návrhy odmítá. Theseus však mrtvý není a vrací se z ciziny. Faidřina chůva mu poví, že se Hippolytos pokusil Faidru zneuctít. Theseus ho okamžitě vyžene z domu. Poté se ještě obrací k bohům, aby zločin potrestali. Faidra si uvědomuje, že Hippolytos byl nařknut neprávem, proto vypije jed; ještě předtím ale Theseovi přiznává, že byl oklamán.