Jiří Šotola

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Jiří Šotola

(1924-1989)

  • herec, režisér, prozaik
  • Narodil se ve Smidarech u Hradce Králové do rodiny středoškolského učitele. Po maturitě (1942) byl nasazen do výroby jako pomocný dělník ve slévárně. Po druhé světové válce vystudoval konzervatoř a režii na DAMU (1951); souběžně byl zapsán na FF UK (filosofie a estetika; studia nedokončil). Spolu s mj. Karlem Šiktancem patřil mezi tzv. básníky všedního dne kolem časopisu Květen, kteří se snažili změnit tehdejší patosu plnou poezii a vrátit do ní realitu jako hlavní téma. Byl i šéfredaktorem Května, a to od roku 1958 do jeho zrušení (1959), po němž pracoval v časopise Kultura a v Literárních novinách. V letech 1964 až 1967 byl také tajemníkem Svazu českých spisovatelů. Od roku 1970 měl zakázáno publikovat; v r. 1975 provedl v prorežimním časopise Tvorba „sebekritiku“ a jeho díla mohla opět vycházet.

Dílo

  • v jeho lexikálně expresivních verších se setkáváme s relativismem a nedůvěrou
  • Šotolova poezie osciluje mezi fantasknem a všedností, mezi ideálem a skutečností
  • motivy skepse a deziluze, jakož i momenty nadčasového okouzlení životem a objevování krásy ve výjimečnosti až bizarnosti:
    • Svět náš vezdejší (1957)
    • Venuše z Mélu (1959)
    • Hvězda Ypsilon (1962)
  • vrcholným údobím Šotolovy poezie jsou 60. léta, kdy se obrátil ke komorní reflexi, ke ztělesňování prožitků zklamání a všeprostupující pokory; ve svých verších se snažil dosáhnout základních psychických jistot, „přelidskosti“. Ve sbírkách Co a jak (1964) a Podzimníček (1967) zaznělo především téma chápající a zmoudřelé lásky, ale též tragický motiv smrti, zmaru a neodvratné konečnosti bytí.
  • od poloviny 60. let se Šotola začal věnovat historické próze
  • dominantou jeho tvorby se stala již prozaická prvotina Tovaryšstvo Ježíšovo (1969)
    • román z doby pobělohorské rekatolizace o tragickém zmarnění života pod mocenským tlakem institucí
    • metaforický románový příběh o rekatolizaci slavatovského panství Košumberk v jihovýchodních Čechách během 17. století
    • vykresluje propast lidské odpovědnosti i zneužitelnosti lidského hoře, dramatický konflikt mezi člověkem a ideologií, mezi nevědomou svobodou a vědomou nesvobodou
    • též paralela k vývoji části mladé poválečné generace od idealistického ztotožnění se s komunismem k pragmatickému lpění na vůli k moci
    • objevuje se zde (stejně jako dalších autorových prózách) individuum, jež je ve svých soukromých „malých dějinách“ vláčeno a smýkáno brutálními, absurdními a groteskními dějinami „velkými“
  • dále např. prózy:
    • Kuře na rožni (1976) - román o marné touze "malého" člověka (českého loutkáře) uniknout drtivému tlaku dějin, zasazený do doby napoleonských válek
    • Svatý na mostě (1978) - autorův výklad osudů Jana Nepomuckého