Johann Wolfgang Goethe

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1749-1832)

J. W. Goethe
  • německý básník, prozaik, dramatik, přírodovědec (věnoval se geologii, mineralogii, optice či anatomii) a politik
  • jeden z nejvýznamnějších autorů v dějinách světové literatury
  • již během života byl slavným básníkem a dramatikem uznávaným nejen v Německu
  • sedmnáctkrát navštívil Čechy, celkem zde strávil tři roky
  • znal Hájkovu Kroniku a dílo Bohuslava Balbína
  • do němčiny přeložil báseň Kytice z Rukopisu královédvorského
  • udržoval kontakt s Josefem Dobrovským, jako ke své inspiraci se k němu hlásili K. H. Mácha či K. J. Erben, později se objevuje v dílech J. Čapka či M. Kundery
  • Narodil se ve Frankfurtu nad Mohanem. Vystudoval práva a působil krátce jako právník, později byl dvorním radou a ministrem státní správy Sasko-výmarského vévodství. Jako mladý se seznámil s J. G. Herderem a toto přátelství ovlivnilo jeho tvorbu. Goethe hodně cestoval, při návštěvě Itálie a tehdy samostatné Sicílie (Palermo) se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Antické Řecko považoval za nedostižný vzor. Od roku 1775 žil a působil ve Výmaru. V roce 1799 se tam usadil také Friedrich Schiller, aby byl Goethemu nablízku. Oba umělci zde vytvořili významná díla. Ve vyšším věku Goethe často navštěvoval západočeská lázeňská místa, především Teplice a Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. V posledních deseti letech života nepodnikal dlouhé cesty a snažil se dokončit a uspořádat rozpracovaná díla, zejména druhý díl Fausta. Zemřel ve svém domě ve Výmaru.

Dílo

  • Utrpení mladého Werthera (1774)
    • milostný román, jehož inspirací prý byla Goethova vlastní nenaplněná láska
    • je psán formou dopisů v ich-formě
    • Werther přijíždí na vesnici, aby se zde věnoval zejména malování. Po nějaké době, kdy si užívá samoty, se seznámí s Lottou, jež se má provdat za Alberta, dobrého a poctivého úředníka, který je nyní na cestách. Wertherem se do Lotty zamiluje. Od toho dne ji navštěvuje skoro denně a podnikají dlouhé procházky, po čase však přijíždí Albert. Werther, který už nesnese déle pobývat v přítomnosti ženy, do které je bezhlavě zamilován, vstupuje do služeb na velvyslanectví. Seznamuje se zde s dívkou, která mu Lottu připomíná a tráví s ní nějaký čas. Dopisuje si s Lottou, která je již provdána za Alberta. Mezi ním a úředníky dochází k neshodám, Werther se tedy rozhodne místo opustit. Vrací se na venkov, kde se opět začne s Lottou stýkat. Albert začíná trochu žárlit, avšak jeho galantnost a povaha mu nedovoluje jeho myšlenky nahlas vyslovit. Před Vánocemi odjíždí Albert navštívit známé; Werther se opět schází s Lottou a vyznává jí svou lásku. Lotta poznává, že Werthera nejspíše také miluje, avšak její čest jí nedovolí klamat manžela. Werther odchází domů, napíše dlouhý dopis Lottě a pošle k Albertovi sluhu s prosbou o vypůjčení dvou zbraní, které dle svého tvrzení potřebuje na cestu, kterou hodlá vykonat. Werther se o půlnoci téhož dne těžce zraní střelou z pistole, ráno je nalezen sluhou. Před polednem Werther umírá. Je pohřben u dvou lip, tj. v místě, které si sám určil.
    • Po vydání kníhy následovala vlna sebevražd. Lidé se s Wertherem ztotožňovali a Wetzlar se stal poutním místem. Wertherův způsob oblékání ovlivnil i tehdejší módu.
    • Goethe se od románu zanedlouho distancoval
    • již v roce 1775 vznikla parodie Friedricha Nicolaie Radosti mladého Werthera
  • Ifigenie na Tauridě (1779)
    • divadelní hra - Goethovo přepracování původního Euripidova dramatu
    • námět čerpá ze starořeckých (trójských) bájí
  • Torquato Tasso (1790)
    • veršovaná tragedie o dramatickém osudu italského renesančního básníka
  • Prométheus (1774)
    • báseň navazující na antický mýtus o Prométheovi; rebelující hrdina je symbolem triumfujícího vzdoru
  • Viléma Meistera léta učednická (1795, 1796)
    • vývojový a výchovný román
    • dílo zachycující střetnutí dvou světů - měšťanského a šlechtického
    • Hrdinou je měšťanský syn, který protestuje proti životu ve stavovské společnosti a hledá svobodu v umění, zejména v divadle. Nastupuje cestu k tomu, aby se stal platným členem společnosti. To se uskutečňuje v tajném spolku (literární obraz zednářských a iluminátorských spolků). Tento přerod se neuskuteční naráz, ale pozvolným hromaděním zkušeností a pod tlakem událostí.
  • Viléma Meistera léta tovaryšská (1821, uprav. 1829)
    • pokračování díla Viléma Meistera léta učednická
    • rozsáhlá románová skladba - objevují se zde stati pedagogické, ovlivněné Rousseauovým Emilem, Goethovy názory na úlohu umění i jeho snahu na vyrovnání se se silným proudem ateistického myšlení a materialismu, který se šířil Evropou po velké francouzské revoluci
    • po formální stránce tvoří dílo útvar zcela specifický: ústřední dějová linie je často přerušována novelami, dopisy, deníkovými záznamy a poznámkami, zdánlivě s vlastním dějem nesouvisejícími
  • Faust (1808, 1832)
    • dvoudílné veršované drama, Goethovo vrcholné dílo, založené na starším námětu známém z knížek lidového čtení
    • filozofické dílo o touze po naplnění existence, podobenství o bloudění člověka, jeho balancování mezi dobrem a zlem
    • první verzi (Urfaust) dokončil Goethe již roku 1775, její opis byl ale nalezen až zhruba o sto let později
    • Hlavní hrdina, stárnoucí a se svým životem nespokojený učenec, se stává aktérem sázky mezi Stvořitelem a Mefistofelem (ďáblem), v níž se má prokázat hodnota člověka. Mefistofeles plní Faustovi všechna přání s podmínkou, že pokud ten dosáhne stavu naprosté spokojenosti, ztratí svoji duši. Faust prožije léta nabitá velkými city, událostmi i tragédiemi. Mefistofeles mu nejprve nabízí smyslové požitky - omladí ho, poskytne mu zábavu, seznámí ho s mladičkou Markétkou. Vztah mezi ní a Faustem přeroste ve velkou lásku, která ale končí řadou neštěstí - smrtí dívčiny matky, bratra i dítěte (Markétka jej v zoufalství utopí). Faust, hnán výčitkami svědomí, se za pomoci Mefistofela dostane do vězení, kde dívka očekává trest: její beznaděj a rozčarování mužem, jehož milovala, jsou však takové, že Fausta (a tím i ďáblovu pomoc) odmítá, čímž uniká posmrtnému zatracení. Ve druhém díle se Faust ocitá na císařském dvoře v Mezopotámii, kde okusí požitky světské slávy a moci. Stane se císařovým oblíbencem, neboť vynálezem papírových peněz zachrání jeho říši před krachem, je mu dopřáno vyvolat z říše mrtvých Helenu Trojskou a sblížit se s ní. Po smrti jejich syna Euforiona se vrací ke dvoru, pomůže císaři ve válce a za odměnu si vyžádá kus bažinaté, přívaly vod a větru sužované přímořské krajiny, kterou chce vyrvat živlům a zúrodnit, aby se na ní mohli usadit lidé a vytvořit svobodné společenství. Zestárlý a osleplý Faust, plně si uvědomující svá předchozí provinění, nachází smysl života v činech prospěšných všem. Obelstěn ďáblem vysloví nakonec větu, na niž Mefistofeles čeká: jeho vyjádření je však upřímné a čisté a andělé nedovolí pekelným mocnostem uchvátit jeho duši. V ráji se pak Faust znovu setkává s Markétkou.