Jonathan Swift

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Jonathan Swift

(1667-1745)

  • anglický (irský) osvícenský spisovatel, satirik, pamfletista, básník a anglikánský kněz
  • výrazný protipól Daniela Defoa:
    • Defoe vyzdvihoval kladné lidské vlastnosti a oslavoval anglickou civilizaci. Oproti tomu Swift ve svých sžíravých satirách kritizoval nejhorší lidské vlastnosti: válkychtivost, touhu po moci, hrabivost, lhaní, pokrytectví, zotročování slabších - byl proto (neprávem) podezírán ze smrtelné nenávisti k celému lidstvu.
  • Narodil se v Dublinu (zde také zemřel) anglickým rodičům. Záhy o oba rodiče přišel (otec zemřel ještě před jeho narozením) a o výchovu se pak staral jeho strýc. Studoval na latinské škole v Kilkenny a v letech 1682-1686 absolvoval s ne příliš dobrým prospěchem dublinskou univerzitu Trinity College. Roku 1688 odjel do Londýna a stal se tajemníkem vynikajícího anglického státníka, významného whigistického politika, diplomata a učence sira Williama Templea, na jehož doporučení se dal vysvětit na kněze. Za svého dlouhého pobytu na Templeově venkovském sídle Moor Park získal značné vzdělání a politický rozhled, poznal řadu významných osobností a sám začal psát. Po Templeově smrti roku 1699 působil deset let jako pastor v irském Laracoru u Dublinu. Roku 1702 získal na dublinské universitě Trinity College titul doktora teologie. Často také jezdil na delší pobyty do Londýna, kde se díky svým politickým pamfletům stal známou osobností. Kolem roku 1710 se rozešel s whigy, protože u nich nedokázal vzbudit zájem o problémy chudé irské církve. Přešel k toryům, jejímž představitelům prokazoval neocenitelné služby svými politickými brožurami, pamflety a články v časopise The Examiner. Ani jejich podpora mu však nepomohla získat stálé místo v Anglii; nestal se ani biskupem, jak očekával. Roku 1713 byl jmenován děkanem katedrály sv. Patrika v Dublinu a tam od roku 1714 prožil zbytek svého života. Od roku 1701 měl poměr s Ester Johnsonovou. Seznámil se s ní jako její učitel za svého působení u sira Templea a ona s ním žila v Irsku až do své smrti roku 1728 (je to známá „Stella“, jak ji jmenoval ve svých četných dopisech). Kromě ní se Swift ještě blízce stýkal s Ester Vanhomrighovou („Vanessa“), jež se do něj vášnivě zamilovala, když mu bylo přes čtyřicet (jí bylo o dvacet čtyři let méně). I ona šla za ním do Irska, zemřela tam roku 1723, nedlouho poté, co mezi ním a jí došlo k roztržce vzniklé tím, že se dozvěděla o své sokyni a napsala buď jí, nebo jemu list, což jí Swift neodpustil. Po „Stellině“ smrti se začal čím dál tím více stranit veřejnosti i svých přátel a žil nakonec v úplné odloučenosti. Jeho poslední léta byla poznamenána vleklou chorobou, při níž ztratil sluch a schopnost řeči a nakonec zešílel.

Dílo

Gulliverovy cesty
  • psal pamflety, články, alegorie, satiry, utopie i parodie
  • Gulliverovy cesty (1726, rozšířeno 1735)
    • celým názvem Cesty k rozličným dalekým národům světa ve čtyřech dílech, napsal Lemuel Gulliver, zprvu ranhojič, později kapitán na rozličných lodích
    • fantastický cestopis, napsaný jako syntéza parodie na dobrodružné příběhy z cest a satiry na lidskou společnost
    • dílo přerůstá v antiutopii zpochybňující moderní racionalitu, civilizaci i představy o nutném pokroku a nadřazeném postavení lidstva v přírodě
    • román byl určen dospělým čtenářům, neboť v jeho podtextu jsou satiricky zobrazeny a kritizovány poměry na anglickém královském dvoře v době panování Jiřího I., šarvátky anglických politických stran toryů a whigů a dlouholeté nepřátelství Angličanů a Francouzů; zároveň však Gullivera všude potkávají neuvěřitelné a zábavné příhody, takže se kniha (zejména její první dva díly) stala postupem času také oblíbenou četbou pro děti
    • Hlavním hrdinou je lodní lékař a později kapitán Lemuel Gulliver ("gull" = "bulík"). Samotnému vyprávění předchází fiktivní předmluva vydavatele Sympsona a dopis autora tomuto vydavateli. Fikci pravdivosti podtrhují také mapky, portrét Gullivera a autentická 1. osoba, v níž jsou líčeny Gulliverovy cesty na utopické ostrovy. V I. dílu Cesta do Liliputu se Gulliver ocitá mezi lidmi o výšce šest palců, ve II. dílu Cesta do Brobdingnagu mezi obry. Ve III. dílu Cesta do Laputy, Balnibardi, Luggnaggu, Blubbdubdribu se představy o světě vtělují do alegorie vznášejícího se ostrova (Laputa – alegorie sféry teoretického myšlení a uzavřené aristokracie) a obrazu hospodářsky a kulturně upadajícího státu Balnibardi. V této části promlouvá Gulliver se slavnými muži minulosti a poznává Struldbrugy, nesmrtelné obyvatele ostrova Luggnaggu. Tématem IV. dílu Cesta do země Hvajninimů je výměna sociálních rolí mezi koňmi a lidmi. Lidé, tzv. Jahuové, slouží v ideální říši ušlechtilým zvířatům. Gulliver prožívá nejrůznější dobrodružství a po mnohaleté cestě se vrací domů.
  • Skromný návrh (1729)
    • celým titulem Skromný návrh, jak předejíti, aby děti irských chuďasů nebyly břemenem svým rodičům i zemi, a jak je udělat prospěšnými pro veřejnost
    • vrcholný satirický pamflet
    • autor zde navrhuje, aby děti chudých sloužily jako lahodná potrava pro bohaté (metafora kanibalismu je sarkasmem pranýřujícím bezmezné vykořisťování Irska Angličany)