Josef Kajetán Tyl

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Tyl.jpg

(1808 - 1856)

  • prozaik, dramatik, novinář
  • Narodil se v Kutné Hoře. Otec byl hudebníkem u pěšího pluku, matka dcera mlynáře. Od roku 1822 studoval Tyl gymnázium v Praze, od roku 1827 pokračoval na gymnáziu v Hradci Králové, kde se seznámil s Václavem Klimentem Klicperou. Po ukončení gymnázia (1828) začal studovat Filozofickou fakultu v Praze, ale studium nedokončil. Stal se členem kočovné společnosti, kde se blíže seznámil s Magdalenou Forchheimovou (1803–1870), herečkou a operní zpěvačkou, se kterou se v roce 1839 oženil. Dítě, které spolu čekali, se ale narodilo mrtvé a Magdalena již po tomto těžkém porodu další potomky mít nemohla. Tyl záhy navázal intimní poměr s Magdaleninou mladší sestrou Annou Forchheimovou-Rajskou (1824–1903), čímž vznikl podivný manželský trojúhelník. Se svou milenkou Annou nakonec zplodil devět dětí, které vychovávala manželka Magdalena. Po dvou letech působení u kočovné společnosti se Tyl vrátil do Prahy. Zde získal místo účetního ve vojenské kanceláři 28. pěšího pluku, kde pracoval až do roku 1842. Ve volném čase se dále věnoval divadlu a novinařině. Od roku 1833 prakticky vedl redakci časopisu Jindy a nyní, jenž se v roce 1834 změnil na Květy české a později na Květy. Dále vydával časopis Vlastimil (1840–1842), v letech 1846–1849 redigoval Pražského posla. Roku 1849 se pokusil založit periodikum pro venkov – Sedlské noviny - ale tento pokus brzy ztroskotal. V roce 1833 společně s dalšími vlastenci (mj. Karlem Hynkem Máchou) založil Kajetánské divadlo, které hrálo na pražské Malé Straně a bylo zaměřeno na vzdělanější vrstvy. Od roku 1842 působil jako režisér a dramaturg v Novém divadle. Dne 21. prosince 1834 byla uvedena na scéně Stavovského divadla jeho divadelní hra Fidlovačka, kde poprvé zazněla píseň Kde domov můj. Roku 1846 odešel Tyl do Stavovského divadla, kde působil jako dramatik a byl pověřen řízením českých představení (do r. 1851). V této době se dostal na vrchol kariéry, byly vydány všechny jeho spisy, obdržel cenu Matice české a zlatý prsten za literaturu. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění: byl členem Svatováclavského výboru, účastníkem Slovanského sjezdu a účastnil se založení Slovanské lípy. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Po porážce revoluce začal být považován za nežádoucí osobu. Řadu lidí si znepřátelil (byl celoživotně značně konfliktní) a byl propuštěn z divadla. Živil se jako člen kočovných společností a zcela vyčerpán zdravotně i finančně zemřel v Plzni.
  • přezdívaný miláček národa (díky tomu, že pořádal první české plesy)
  • talentovaný a pracovitý autor a organizátor, který se ale objevil příliš pozdě - byl stále ve vleku počátků národního obrození, tj.:
    • byl příliš sentimentální
    • kladl si nižší, lidovýchovné cíle, přizpůsoboval se příliš vkusu často primitivního obecenstva
    • za hlavní funkci umění považoval buditelství a didaktičnost

Dílo

  • činnost novinářská:
    • Květy (české), Pražský posel, Vlastimil, Pomněnky, Sedlské noviny (viz výše)
  • činnost prozaická:
    • Rozervanec (1840, povídka)
      • polemika s máchovským romantismem
      • Máchovo rozervanectví zde symbolizují dvě postavy umělců - Karla a Hynka. Zatímco Karel zdárně překoná své individuální úzkosti a pustí se do vlastenecké práce, Hynek podléhá svému žalu, působí destruktivně na své okolí a nakonec umírá.
    • Poslední Čech (1844)
      • román, obracející se k odnárodněné šlechtě
      • Hrabě Velenský se považuje za posledního Čecha a chce pro národ získat svého syna, který se národu vzdálil. To se mu nakonec podaří.
      • dílo se stalo terčem zdrcující kritiky Karla Havlíčka Borovského, který odsoudil jeho sentimentalitu, teatralitu a plytkost
  • činnost dramatická:
    • hry ze současnosti
      • Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka (1847, fraška)
        • Lásce mlynářského chasníka Jeníka a dívky Lidunky brání nepřátelství Jeníkova otce, ševce Kroutila, a Lidunčiny tety, měšťanky Mastílkové. Švec Kroutil je uvědomělý Čech, zatímco Mastílková touží po společnosti pražských vyšších vrstev, které se českému národu odcizily. Na fidlovačce, ševcovské slavnosti, se spor urovná, když Mastílková pozná svůj omyl.
        • ve hře poprvé zazněla píseň Kde domov můj, ke které napsal hudbu František Škroup a jež se po roce 1918 stala českou hymnou
      • dále např. Paní Marjánka, matka pluku (1845), Paličova dcera (1846)
    • historické hry
      • Kutnohorští havíři aneb Krvavý soud (1848)
        • sociální drama, odraz dobových dělnických bouří
        • Děj se odehrává za vlády Ludvíka Jagellonského. Vychází ze skutečných událostí - sporu havířů těžících stříbro a královského mincmistra Beneše z Weitmile. Havíři protestují proti nespravedlnosti mincovních úředníků. Pod příslibem vyjednávání vzpouru ukončí. Hlavní vzbouřence však zrádný mincmistr nechává popravit. Částečnou nápravu zjedná král, když cynické kutnohorské panstvo potrestá. Hlavní viník Beneš z Weitmile však umírá přirozenou smrtí. Předtím se mu ale zjeví postava jednoho z popravených jako připomínka spáchaných nepravostí.
      • dále např. Jan Hus (1848), Krvavé křtiny čili Drahomíra a její synové (1849)
    • dramatické báchorky (= hry, v nichž se skutečný svět prolíná s pohádkovými motivy)
      • Strakonický dudák aneb Hody divých žen (1847)
        • Hlavní hrdina, chudý, ale furiantský dudák Švanda, odchází z rodné vsi do ciziny, aby si zasloužil ruku své milé Dorotky. Na cestě jsou mu společníky dobromyslný Kalafuna a záludný Vocilka. Působením očarovaných dud podléhá Švanda své slávě a pozlátku "velkého světa", dočká se však také velkého rozčarování. Všechny úklady zdolá zásluhou své matky, víly Rosavy, a zejména milující a obětavé Dorotky.
      • dále např. Jiříkovo vidění (1849), Tvrdohlavá žena (1849)