Karel Šiktanc

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Karel Šiktanc

(*1928)

  • básník, autor pohádek, překladatel
  • prošel vývojem od skalního komunismu k existenciálnímu životnímu pocitu a zákazu publikace
  • Narodil se v Hřebči u Kladna. V Praze studoval na Amerlingově učitelském ústavu (1943–1947) a Vysoké škole pedagogické (1948–1950). Roku 1950 však školu opustil a zvolil si povolání redaktora: nejprve krátce působil v kulturní redakci deníku Mladá fronta a v témže roce se stal redaktorem Čs. rozhlasu. V letech 1955–1959 byl členem redakční rady časopisu Květen a literárního uskupení utvořeného kolem něj, které se hlásilo k programu tzv. poezie všedního dne. Od roku 1960 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Mladá fronta, od roku 1961 jeho šéfredaktorem. V druhé polovině 60. let náležel do redakčního okruhu časopisu Orientace. S nastupující normalizací byla v Mladé frontě zlikvidována většina nákladu jeho sbírky Mariášky (1970) a Šiktanc sám z nakladatelství odešel (1971). V následujícím období vystřídal řadu příležitostných zaměstnání (byl mj. hlídačem tenisových dvorců), pro svůj odmítavý postoj k totalitní státní moci a veřejnou angažovanost byl vyslýchán a zbaven oficiálních publikačních možností. Po listopadu 1989 vykonával funkci předsedy nově vzniklé Obce spisovatelů (do dubna 1990), později byl členem její rady (do 1992). V letech 1993–1995 pracoval v nakladatelství Český spisovatel, poté odešel do důchodu.

Dílo

  • Šiktancovy básně často vyjadřují pocity úzkosti člověka zaskočeného osudem
  • mají charakter litanií, zpovědí, výkřiků
  • jsou výrazem snahy o nalezení komunikace
  • výrazná vnější expresivita
  • sbírka Žízeň (1975) vznikla ve znamení poetiky všedního dne a zdůraznila prostotu a předmětnost výpovědi
    • subjektivnější, rozporuplnější a také přesvědčivější obraz světa než v předchozí básníkově tvorbě
  • básnická skladba Heinovské noci (1960) s tématem Lidic
    • Šiktanc zde nalezl svůj typický, úsečný jambický verš, smyslově bohatou metaforiku i dramatický rytmus střihu lyrických detailů a vyprávěných dynamických pasáží
    • zároveň tu objevil téma paměti, které se stalo východiskem pro celou jeho další tvorbu
  • básnická skladba Český orloj (1975) - Šiktancovo vrcholné dílo
    • cyklus dvanácti básní sestavených podle měsíců v roce, bohatě a složitě komponovaný, který je mohutným prolnutím všech vrstev paměti
    • má dialogický charakter rozhovoru otce se synem, který je vypravován do dospělosti a vybavován životními zkušenostmi, těženými z otcova osudu i z národních, křesťanských a pohanských tradic předků
    • středovou hodnotou se zde stává země (v alegorii ženy), česká krajina s celým svým dědictvím hodnot a obrodnou silou, uskřinutá mravním marasmem neutěšené přítomnosti
    • je psán v bolestně naléhavé intonaci, mnohdy má charakter vyzvání, příkazu, zapřísahání, modlitby, kletby či zaříkávadla
    • v této době se obraz zpustošeného světa a ztrácené lidské důstojnosti stává určujícím „prostorem“ většiny Šiktancových sbírek
  • později vydal např. ceněné sbírky Srdce svého nejez (1988), Šarlat (1999), Zimoviště (2003)