Karel Havlíček Borovský

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Karel Havlíček Borovský

(1821 - 1856)

  • novinář, básník, prozaik, literární kritik, politik
  • zakladatel moderní české žurnalistiky, satiry a literární kritiky
  • Narodil se v obci Borová u Přibyslavi. Pocházel ze zámožné kupecké rodiny. Vystudoval gymnázium a poté začal v roce 1838 studovat v Praze filozofii (šlo o přípravu na univerzitní studium). Vstoupil do kněžského semináře, protože se chtěl stát vlastenecky působícím knězem. Brzy však přestal věřit, že modlitba může způsobit ve světě změnu k lepšímu, a v roce 1841 je ze semináře vyloučen. Poté pracoval v letech 1842-1844 jako vychovatel v rodině univerzitního profesora Ševyreva v Moskvě. Mladý Havlíček k Rusku vzhlížel a cílem jeho pobytu zde bylo seznámit se se vším, co k zemi patřilo. Poměry v carském Rusku byl však šokován a od slavjanofilství se odevrátil. V červenci 1844 se vrátil do Čech a v dubnu 1845 se přestěhoval do Prahy, aby se zde věnoval publicistické literární tvorbě. V roce 1848 pracoval jako redaktor Národních novin a byl zvolen poslancem říšského sněmu. Byl však více novinářem než politikem. Vzdal se poslanecké funkce a plně se věnoval práci redaktora. Byl velmi oblíben pro své epigramy a satirické popěvky, které měly větší úspěch než projevy politiků. Když Rakousko začalo obnovovat absolutistickou vládu, Havlíček se v Národních novinách postavil na odpor - za to stanul před soudem, porota jej však uznala nevinným. V lednu 1850 se přestaly jeho noviny vydávat. Havlíček se však nevzdal a v květnu začal v Kutné Hoře vydávat politický týdeník Slovan, za což byl šikanován policií i soudem. Slovan se nesměl rozšiřovat mimo Kutnou Horu. Znovu se ocitl znovu před soudem, ale opět byl shledán nevinným. Perzekucí unavený Havlíček se rozhodl pro koupi statku, kde by se věnoval hospodářství a psaní. 16. prosince 1851 byl zatčen a odvezen do Brixenu (dnes severní Itálie), kde byl tři roky internován (byť vládou výborně finančně zajištěn). I zde se snažil studovat, překládat a tvořit. Po půl roce byla cesta za Havlíčkem umožněna i jeho manželce Julii s dcerou Zdenkou. Z Brixenu se spisovatel mohl vrátit v květnu 1855, poté co se písemně zavázal, že se vzdává veškeré činnosti spisovatelské i novinářské. Čekala ho ovšem zpráva o smrti milované Julie. Do Prahy mohl jen na návštěvu, trvalý pobyt mu nebyl povolen. Čekalo ho tam odmítavé chování jeho známých. Pouze F. Palacký, manželé Němcovi, J. V. Frič a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem. V té době Havlíčkovi lékaři diagnostikovali pokročilou tuberkulózu. Brzy nato v Praze zemřel. Pod dojmem spisovatelovy smrti se Češi přeci jen probudili z letargie a z Havlíčkův pohřeb proměnili v národní demonstraci.

Dílo

  • činnost publicistická:
    • působil v České včele, Pražských novinách (zde publikoval ostrou kritiku Tylova románu Poslední Čech, která jej proslavila), Národních novinách - zde založil satirickou a humoristickou přílohu Šotek
    • od května 1850 do srpna 1851 vydával v Kutné Hoře politicky zaměřený časopis Slovan
    • Obrazy z Rus (1843-46)
      • cestopisné črty publikované v České včele
      • první česká objektivní studie o tom, jak se v dané době žilo v Rusku
      • Havlíček se zde vyznává ze své deziluze, kterou mu pobyt v Rusku způsobil
    • Epištoly kutnohorské (1850)
      • řada novinových článků, v nichž Havlíček útočil na hierarchizovanou církev, která měla po porážce revoluce z roku 1848–1849 představovat pevnou oporu neoabsolutismu
  • básnické texty:
    • Epigramy (1845)
      • krátké satirické texty vzniklé během autorova pobytu v Rusku ("...malinkaté nádoby, do kterých vztek svůj nalívám, aby mi srdce nežral.")
      • Havlíček jízlivě kritizuje dobové společenské poměry; komentuje nejrůznější pokrytecké postoje a zažité konvence, otevřeně poukazuje na rozpory mezi hlásanými "pravdami" a skutečností
      • dílo je rozděleno podle témat do 5 oddílů: Církvi, Králi, Vlasti, Múzám a Světu
    • velké satirické skladby:
      • Tyrolské elegie (1852, vydáno 1861)
        • útočná satira na rakouskou vládu a státní policii
        • humorný a satirický popis Havlíčkova zatčení a internace v Brixenu - název elegie (tj. žalozpěv) je ironickou nadsázkou
        • Ve výrazně autobiografické skladbě o 9 zpěvech líčí vypravěč svoji cestu od příchodu policistů přes loučení s rodinou, rodným městem a vlastí. V Rakousku v noci na horské cestě se výpravě splašili koně, kočí zmizel a eskorta ve strachu vyskákala z kočáru. Havlíček však zůstal ve voze a dojel až do města. Po příjezdu do Brixenu se Havlíčkovi začíná vytrácet naděje na návrat.
      • Král Lávra (1854)
        • alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima
        • ze strany čtenářů bylo dílo velmi ceněno již v době vzniku, cenzurou však zakazováno pro jasnou kritiku habsburské monarchie
      • Křest sv. Vladimíra (1843-1844, vydáno 1877, torzo)
        • zpracovaný námět pochází z ruského Nestorova letopisu (váže se k legendě o nástupu křesťanství na Kyjevské Rusi)
        • Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu
        • Car Vladimír má svátek a chce, aby mu bůh Perun místo kanonády zahřměl. Perun to ale vulgárně odmítne, a tak ho car Vladimír nechá zavřít. Když je Perun uvězněn, zjistí se, že na něj není žádný zákon, a tak je poslán před soud vojenský, který ho odsuzuje k utopení v Dněpru. Poté ho přivážou ke koňskému ocasu, vláčejí ulicemi a nakonec je utopen. Rusko se najednou ocitá bez boha, ale nic se nezmění, lidé se rodí a umírají, pole rostou, jen církev už nemá význam. Nikdo už nedává desátky a nemodlí se, proto se celé duchovenstvo schází na audienci u cara Vladimíra, kde po něm chce nového boha. Ministři ani dvorní kamarila se na novém bohu neshodnou, a proto nechává carův rádce Mates vypsat v novinách konkurs na boha nového. V Rusku se na soutěži schází všechny víry a sekty.
  • literární kritika:
    • Kapitola o kritice (1846)
      • Havlíček zde formuloval své názory na kritickou a recenzentskou činnost
      • ohradil se proti přílišnému vlastenčení bez činu a „hospodské“ kritice, která je pro český národ typická
      • tvrdil, že autorů je příliš mnoho a většina z nich nemá talent - jejich úspěch prý tkvěl právě jen ve vlastenectví, nikoli umělecké hodnotě