Karel Hynek Mácha

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
MáchaK.jpg
  • básník a prozaik, zakladatel moderní české poezie
  • romantik dílem i osudy
  • Narodil se v Praze do rodiny nepříliš majetného mlynářského pomocníka; matka pocházela z muzikantské rodiny a syn po ní zdědil hudební vnímavost. Záhy po Hynkově narození se rodina, postižená finančním státním krachem v roce 1811, přestěhovala do chudinské čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil své dětství i dospívání. Navštěvoval svatopetrskou farní školu, poté novoměstské gymnázium. V roce 1826 si otec otevřel na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) krupařství, k němuž náležel nuzný byt. To už měl Mácha za sebou první básnické pokusy v němčině, označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha (Pokusy Ignace Máchy) z roku 1829. Šlo o sentimentální romantické básně vzniklé při školním studiu literatury. V roce 1832 ukončil Mácha filozofii a pod Jungmannovým vlivem začal psát české verše, které uveřejňoval v časopisech. V té době jako většina studentů neskrýval své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v Evropě. Mácha se účastnil českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních a patřil do skupiny spolupracovníků Josefa Kajetána Tyla. V divadle se, už jako student práv, seznámil s Eleonorou Šomkovou, dívkou z řemeslnické rodiny. Citový vztah mezi Lori a Hynkem probíhal v bouřlivých zvratech a prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět. Mimořádné nadání umožňovalo Máchovi syntetizovat poznatky získané studiem filozofie a rozsáhlou četbou cizích spisovatelů, zejména Byrona, a začleňovat je do vlastních myšlenkových a uměleckých postojů. Vedle studia, četby a lásky bylo zdrojem Máchových zážitků cestování. Podnikal dlouhé pěší túry, lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla dokreslovat zbytky dávné minulosti. V roce 1834 uskutečnil svou nejdelší cestu: přes Rakousko a Alpy se vydal do Itálie. V roce 1836 byl vydán autorovým nákladem Máj. Mácha dokončoval v té době právnická studia a myslel na uspořádání svého vztahu k Lori. Získal místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Po narození potomka mělo dojít ke sňatku Máchy s Lori, avšak dva dny před plánovanou svatbou Mácha náhle v Litoměřicích zemřel na cholerinu (když pomáhal hasit požár, napil se znečištěné vody). Jeho syn Ludvík skonal nedlouho potom. Lori zemřela v roce 1891. Těsně před zabráním českého pohraničí Němci v roce 1938 byly básníkovy ostatky převezeny do Prahy a manifestačně pohřbeny na Vyšehradském hřbitově.

Dílo

  • Marinka (1834)
    • kratší lyrizovaná próza
    • námětem byl autorovi jeho vztah k nemocné, umírající dívce
  • Večer na Bezdězu (1834)
    • kratší lyrizovaná próza
    • obě výše uvedené práce měly být součástí zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého
  • Křivoklad (1834)
    • první část zamýšleného čtyřdílného cyklu Kat
    • Celý soubor měl líčit osudy tajemného kata, syna levobočka posledního přemyslovského krále Václava III. Křivoklad zaznamenává zajetí krále Václava IV. a jeho únik, při kterém mu pomáhají kat a katova milenka Miláda. Záhadnost kata podtrhuje i jeho vzdělání (jako jeho přítel ze studií vystupuje v románu i Jan Hus).
  • Pouť krkonošská (1834)
    • krátká próza, romanticky barvité líčení cesty, jež evokuje tajuplnou atmosféru pouti
  • Cikáni (1835)
    • román, nejrozsáhlejší Máchova práce
    • objevuje se zde stejný námět jako v pozdějším Máji: hlavní hrdina zjišťuje, že sokem v lásce byl jeho vlastní otec
    • v postavě mladého Cikána údajně autor popsal sám sebe (jeho podobizna se nezachovala)
  • Máj (1836)
    • lyrickoepická báseň, vrcholné dílo českého literárního romantismu
    • dílo se skládá z dedikace (věnování), 4 zpěvů a 2 interemezz
    • Příběh byl zřejmě volně inspirován skutečnou událostí. Obávaný vůdce loupežníků Vilém zabil svého soka v lásce, aniž však věděl, že je to jeho vlastní otec, který ho v dětství vyhnal z domu. Vězeň Vilém v noci před popravou přemýšlí o svém osudu, loučí se se životem a vzpomíná na svou milou Jarmilu. Svou vinu odmítá, sám sebe vidí jako oběť sobeckého, nemilujícího otce. S Vilémem soucítí též žalářník, zdrcený tím, co mu o sobě Vilém vyprávěl. Po hodinách plných samomluv, kde vystupuje smrt jako definitivní konec života, je nešťastný otcovrah brzy ráno odveden na popraviště, doprovázen modlícím se davem. Uprostřed májové přírody se v slzách loučí s milovanou zemí. Tomuto příběhu předchází v 1. zpěvu scéna, v níž Jarmila marně čeká za májového večera na Viléma a dozvídá se o jeho osudu. Zdrcená nachází dobrovolnou smrt ve vlnách jezera. V závěrečném zpěvu přichází na místo Vilémovy popravy poutník Hynek (představující samotného Máchu), kterého zasáhne, když uvidí kostlivce v kole a ztotožňuje se s Vilémem („…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…“).
    • Umělecké prostředky Máje:
      • mění se vžitá pojmenování (např. večerní máj místo májový večer) → těmito epitety je dosaženo iluze magického světa
      • spojování protikladných představ (Na bílé zdě stříbrnou zář... však hluboko u věži je temno pouhé.)
      • kupení podobně znějících slov (lhal lásky žel)
      • působivá eufonie (Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou.) a kakofonie
      • hudebnost veršů
      • užívání barev (časté jsou modrá a bílá)
      • originální oxymorony (mrtvé milenky cit)
      • využívání dynamických sloves → dojem pohybu a napětí
      • velké množství metafor (bledá luny tvář)
      • základním metrem Máje je novočeský jamb
    • reakce dobové kritiky na dílo velice záporná - kritiky nejvíc popudilo:
      • nejde o dílo osvětové, výchovné
      • rozervaný hrdina je nepochopitelný
      • dílo není pozitivní, vyjádřuje zklamání a pochybnosti
      • kritici (např. Tyl) většinově uznávali Máchův talent - ten měl ale dle jejich názoru využít "lépe"
    • poznámky k interpretaci Máje:
      • autor ve snaze zmást dobovou cenzuru vydal báseň s poznámkou, že hlavním účelem skladby je oslava jarní přírody
      • tragédie tří ústředních postav míří k obvinění společnosti
      • jde o dílo, jež prostřednictvím svých protagonistů vypovídá o tragédii obecně lidské
      • báseň subjektivní
      • kategorie času - básník jej subjektivně prožívá, což jej naplňuje melancholií a hrůzou → jistotou je pouze pozemský život, plynutí času přináší zánik, pomíjivost, nicotu