Karel Jaromír Erben

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Erben.jpg

(1811 - 1870)

  • český spisovatel, básník, překladatel a sběratel lidových písní a pohádek, historik, právník, archivář
  • zakladatel moderní české balady (ještě bez sociálního podtextu)
  • zastánce mytologické teorie: viděl osud jako vševládnou sílu
  • Narodil se v Miletíně do rodiny s řemeslnickou a písmáckou tradicí, vystudoval gymnázium v Hradci Králové. Při studiu filozofie a práva v Praze se seznámil s Františkem Palackým, se kterým pak spolupracoval do konce života. Po vystudování univerzity absolvoval Erben bezplatnou soudní praxi a zároveň se věnoval vydávání starších literárních děl, lidové slovesnosti a překládání ze slovanských jazyků. V roce 1843 odešel ze státní služby. Na Palackého doporučení mu české stavy nabídly možnost sbírat v mimopražských archívech materiál k historii šlechticů. Asistentem a poté sekretářem Vlasteneckého muzea se stal v roce 1846 a zároveň byl jmenován členem Královské české společnosti nauk. V období revoluce v letech 1848-49 byl zvolen do Národního výboru. Po skončení revoluce se veřejnému životu vyhýbal. V roce 1851 se stal (díky doporučení Palackého) prvním archivářem města Prahy, což jej zbavilo největších finančních strastí. Od roku 1864 až do smrti zastával funkci vysokého úředníka na pražském magistrátu. Vedle práce archiváře se Erben věnoval vědecké práci: byl spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného, který obsahoval mj. termíny z oboru slavistiky, gramatiky, historie, slovanské a germánské mytologie a bájesloví. Erben byl dvakrát ženatý a měl celkem šest dětí. Zemřel v Praze.
  • v mládí se Erben přátelil s Máchou, umělecky a světonázorově však byl vždy jeho protipólem („Proti Máji, který vyznívá v hold věčně krásnému ve své pomíjejícnosti, samoúčelnému životu pozemskému, hlásá Erben kleč a čekej,“ říká Roman Jakobson)
  • přátelil se také s Němcovou, s níž ho pojil zájem o lidovou tvorbu, později se s ní však kvůli její nekonformnosti rozešel

Dílo

  • sbírky českých písní a říkadel (např. Prostonárodní české písně a říkadla, 1862 - 64), českých a slovanských pohádek a pověstí (např. Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, 1865)
  • Kytice z pověstí národních (1853)
    • soubor 13 balad, jediná Erbenova původní sbírka
    • autorovo životní dílo, vznikalo téměř 20 let
    • ve sbírce jsou uplatněny dva principy:
      • 1. komponovanost, tj. osové řazení balad, kde zrcadlově protilehlé básně mají shodné atributy:
        • první a poslední báseň sbírky (Kytice, Věštkyně) navazují na lidovou poezii, resp. aktualizují staré lidové pověsti
        • druhá a předposlední báseň (Poklad, Dceřina kletba) se soustředí na porušení základního etického vztahu matka - dítě
        • třetí a třetí báseň odzadu (Svatební košile, Vrba) jsou o přeměně člověka v nelidskou entitu
          • Lilie, která je ve sbírce třetí odzadu dnes, se objevila až ve druhém vydání
        • ve čtvrté a čtvrté básni odzadu (Polednice, Vodník) vstupují do porušených etických vztahů nadpřirozené bytosti
        • pátá a pátá báseň odzadu (Zlatý kolovrat, Záhořovo lože) kladou důraz na vinu, pokání a vykoupení
        • prostřední balady (Štědrý den, Holoubek) jsou založeny na lásce a smrti
        • (Erben byl autorem dalších dvou balad - Smolný var a Cizí host - ty ale do sbírky nezařadil, protože nevyhovovaly jeho koncepci)
      • 2. etičnost - básně se soustředí na otázku viny a - často neúměrného - trestu (nejsilněji ve vztahu matka - dítě)
    • umělecké prostředky Kytice:
      • dějová zkratka, stručné popisy přírody, úsporný jazyk (neslovesné věty, absence spojek, citoslovce místo sloves) → dramatičnost, napětí, dějový spád, sevřenost textu
      • sevřené, stručné dialogy
      • zdařilé užívání zvukomalby (onomatopoie)
    • problematické je samo řazení Kytice mezi romantická díla - co ji odlišuje:
      • ve sbírce můžeme díky vysoké formální kázni či důrazu na podřízenost osobních zájmů vyšším normám spatřovat jasné rysy estetiky klasicistní
      • není zde přítomna typická rozlomenost ani individuální vzpoura vůči společnosti
      • příroda je popisována zkratkovitě
      • zatímco Mácha si subjektivně uvědomuje plynutí času, které jej děsí, u Erbena se čas jakoby zastavil, je neměnný, absolutní
      • vina je vždy individuální, její motivace se nikdy nepřesouvá na společnost
    • zároveň však objevíme i typicky romantické atributy:
      • romantické reálie (jezera, lesy, hřbitovy)
      • jasné přihlášení se k inspiraci lidovou tvorbou (návaznost na tradici bratří Grimmů)
      • hustě užívaná symbolika (například čísla tři)
      • fatalismus
      • využívání baladické formy (která manifestovala romantiky hlásanou ideu nedělitelnosti epiky, lyriky a dramatu)
      • nadpřirozené motivy
      • → několik možných závěrů:
        • Mácha a Erben jsou dvě vývojové etapy české romantické literatury (Jan Mukařovský)
        • F. X. Šalda používá pojmy romantismus revoluční a romantismus konzervativní
        • Roman Jakobson rozlišuje romantismus hrdé a ničivé vzpoury a romantismus smíření
        • Vojtěch Jirát v případě Erbenově hovoří o syntéze klasické (=klasicistní) teze a romantické antiteze
        • Jirát u Erbena hovoří také o blízkosti k biedermeieru, s nímž Kytici pojí důraz na základní konzervativní hodnoty: pokoru, skromnost, soucit, rodinu a domov