Karel Ptáčník

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Karel Ptáčník

(1921-2002)

  • český prozaik, tzv. autor jedné knihy
  • Narodil se v rodině železničáře v Břeclavi, kde začal studovat gymnázium. Po obsazení pohraničí dokončil studia v roce 1940 v Hodoníně. Vzdělání si doplnil jednoročním kurzem na obchodní akademii v Brně. V roce 1942 musel jako jiní narození v roce 1921 nastoupit na nucené práce do Říše. Zde pracoval ve zbrojní výrobě, na stavbách a při odklízení trosek po bombardování. V roce 1944 se mohl vrátit domů pro onemocnění tuberkulózou a do konce války se léčil. Poté byl deset let zaměstnán jako úředník městské správy v Bruntále. Po úspěšném vstupu do literatury se natrvalo usídlil i s rodinou v Praze. Působil ve Svazu československých spisovatelů, ale jako účastník reformního procesu byl v roce 1969 zbaven funkce, přišel o zaměstnání a postihl ho i zákaz publikování. Stal se ineditním autorem, jeho knihy musely být odstraněny z knihoven. Pracoval v pojišťovně, do literatury se směl vrátit až v roce 1984. Zemřel v Praze.

Dílo

  • Ročník jedenadvacet (1954)
    • román o osudech mladých Čechů za totálního nasazení v Německu během 2. světové války
    • Popisuje pohnuté osudy mladých lidí ročníku 1921 nejrůznějších profesí, zájmů i založení, které spojil společný osud "totaleinsatzu". Zabírá časový úsek od října 1942 do začátku května 1945. Nemá individuálního hlavního hrdinu, v centru autorovy pozornosti je celá druhá pracovní kompanie, a to nejen čeští totálně nasazení dělníci, ale i jejich němečtí strážci. Z poměrně rozsáhlého spektra postav věnuje autor nejvíce prostoru i sympatií Honzíku Kovářovi, mladému klavíristovi a skladateli, politickým přesvědčením komunistovi, který i v neznámém německém prostředí hledá cestu k antifašistům. Mezi nimi se setkává s Käthe, s níž prožívá krátký milostný vztah, násilně přerušený dívčiným zatčením. Honzík je přirozeným vůdcem druhé kompanie, v níž výrazně figurují především drsně dobrácký dělník Kovanda, nejstarší člen kolektivu, věčný rebel a posměváček, dále Karel, kterého instinktivní odpor vůči nacistickému násilí vede na pozice ideově velice blízké Honzíkovým, a Pepouš, tělesně slabý a názorově rozkolísaný student, zastánce masarykovské demokracie, shromažďující po celou dobu formou deníkových zápisků a výstřižků z novin jakýsi soukromý archív 2. svět. války. Z kolektivu se naopak stále více vyděluje egoista Olin, končící jako kolaborant a udavač. Nacismus ztělesňují v románu především postavy zakomplexovaného hrbatého hejtmana Karla Kiesera, cynického feldvébla Benta a sadistického tupce svobodníka Hilla. Ale i mezi německými vojáky jsou čestné výjimky - např. vojín Lipinski, pocházející ze smíšené německo-polské rodiny a proti své vůli navlečený do uniformy wehrmachtu, který se snaží Čechům všemožně pomáhat. S blížícím se koncem války přibývá i v německém zázemí bezprostředních setkání se smrtí při náletech britského a amerického letectva (mezi oběťmi je i Pepouš). Román uzavírá hromadný útěk českých dělníků na samém sklonku války a jejich setkání s tanky sovětské armády.
    • dílo narušovalo poválečný schematismus mj. narušením jednoznačného ztotožňování Němců s nacisty
  • dále např. Město hranici (1954)
    • román zachycující osudy severomoravského pohraničí prvních poválečných měsíců
    • dílo bylo přijímáno jako přímá polemika s Řezáčovým Nástupem, jako překročení tematických konvencí budovatelského žánru