Karel Sabina

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Karel Sabina

(1813 - 1877)

  • spisovatel, básník, dramatik, filozof, literární a divadelní kritik, libretista, publicista, novinář a politik
  • Narodil se a zemřel v Praze. Pocházel z chudých poměrů, byl vychováván v rodině otčíma – zedníka. Vystudoval akademické gymnázium a filozofii v Praze (práva nedokončil) a pak se živil jako nezávislý novinář. V mládí se blízce přátelil s K. H. Máchou a patřil mezi první znalce, kteří docenili jeho genialitu. Od studentských let se také stýkal s revoluční a romantickou mládeží, později patřil k radikálním demokratům. Aktivně se účastnil revoluce 1848. Byl zvolen poslancem Zemského sněmu a kandidoval do Říšského sněmu. Ostře odmítl Frankfurtský sněm - proti rodícím se velkoněmeckým snahám stavěl svou představu demokratického federativního Rakouska. Jako účastník tzv. květnového spiknutí byl zatčen a odsouzen k smrti. Po omilostnění byl do roku 1857 vězněn v Olomouci. Ve vězení napsal několik románů, které se po propuštění pokusil publikovat. Materiální bída jej přivedla k tomu, že byl v letech 1859–65 pod jménem Roman konfidentem pražské policie. Nadále se účastnil zejména literárního života. Přihlásil se ke skupině májovců a podílel se na vydání almanachu Máj (1857). Publikoval romány, psal libreta, významné jsou jeho časopisecké kritiky a knižní literárně historické práce. Byl přesvědčen o nutnosti lidovýchovné činnosti, a proto často přednášel, hlavně v Umělecké besedě a v různých dělnických spolcích. Když byla roku 1872 odhalena jeho dřívější konfidentská činnost, byl českou společností veřejně pranýřován a vyobcován z řad národa. Publikovat pak mohl jen německy pod pseudonymy Arian Želinský, Leon Blass aj. Zemřel v bídě, vyčerpán psychicky i tělesně.

Dílo

  • Hrobník (1837)
    • romantická novela inspirovaná Máchovým Křivokladem
    • dílo zobrazuje pohnuté osudy hrobníka (který kvůli nenaplněné lásce k mladé hraběnce a ústrkům ze strany jejího bratra spáchá zločin) a jeho nešťastně zamilované dcery
  • Úvod povahopisný (1845)
    • máchovská monografie
    • přináší cenné (byť subjektivně podané) informace o lidském i básnickém osudu K. H. Máchy
  • Oživené hroby (1870)
    • autobiografický román z prostředí olomoucké věznice
    • Román vypráví o politických vězních, kteří chtěli změnit společnost, ale nyní už jen planě hovoří. Vězňové – Slav (Čech, do kterého se stylizoval autor), Hon (Maďar), Fort (více než sedmdesátiletý Ital, který bojoval již za Napoleona), Bitachi, Asti a Benedikt Schauberk (doktor filozofie; jediný je ve vězení jen na rok, navíc „jen“ za hloupé opilecké řeči) - spolu často rozmlouvají o svých životních osudech, o svobodě a revoluci. Po svých předchůdcích „zdědili“ tajnou komůrku, do které si ukrývají knihy, dopisy a jiné cennosti. Pomocí uplácení správce věznice je jejich život za mřížemi snesitelnější. Starý velitel však umírá a s příchodem nového hasne i naděje na amnestii; místo domů se Slav a ostatní stěhují do jižního křídla objektu.
  • byl také autorem libret ke Smetanovým operám Braniboři v Čechách (1866) a Prodaná nevěsta (1866)