Karel Schulz

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1899-1943)

Schulz Karel.jpg
  • prozaik
  • Narodil se v Městci Králové jako syn překladatele a harfistky. Po maturitě roku 1918 krátce studoval práva a medicínu, lékařskou fakultu však z finančních důvodů nedokončil. V roce 1926 konvertoval ke katolicismu. Téhož roku byl vyloučen z Devětsilu pro podezření z plagiátorství. Byl soudničkářem, divadelním a filmovým kritikem a parlamentním zpravodajem. Zemřel v Praze.

Dílo

  • „Kámen a bolest” (1942) - rozsáhlý román o osudech Michelangela Buonarrotiho
    • dílo rovněž živě zachycuje dramatické konflikty Michelangelovy doby (paralela s Schulzovou současností)
    • ovlivněno autorovým katolicismem
    • Příběh začíná roku 1481, kdy se soupeřící rodina Pazziů snaží zavraždit vládce Florencie, Lorenza Magnifica z rodu Medicejských. Naplánují jeho vraždu na mši, povede se jim však zabít jen jeho bratra a sami jsou pak popraveni. Poté se přesouvá dějová linie k mladému Michelangelovi, který nemá zrovna lehké dětství, zažívá od svých bratrů i otce pouze ústrky, soustřeďuje se tedy na matku. Má nadání a chce se stát umělcem, ovšem otec chce, aby z něj byl slušný směnárník, a tak se ho od jeho záměru snaží zrazovat všemi způsoby. Michelangelo se však s pomocí svého přítele Granacciho tajně učí malovat a nakonec mu otec přece jen povolí stát se žákem Domenica Ghirlandaia. Michelangelo však po čase zjišťuje, že se od Ghirlandaia pojetím umění liší a chtěl by raději pracovat s kamenem. Má štěstí, všimne si ho Lorenzo Magnifico, a tak se dostane do zahrad medicejských, které mu jsou pro příštích několik let vlídným domovem, tvoří své první sochy a získává si popularitu. Zvrat však přijde ve chvíli, kdy umírá Lorenzo a místo něho nastupuje jeho syn Piero, který však nezvládne město ovládané fanatickým dominikánem Savonarolou a je donucen utéci s bratry z města. Michelangelo také odchází. Dostane se až do Benátek a v Bologni mu dokonce hrozí žalář, ale zachrání ho mecenáš Giovanfrancesco Aldovrandi. Michelangelo zde chvíli tvoří, ale kvůli žárlivosti ostatních umělců musí nakonec odejít. Zamiluje se však platonicky do vdané ženy, která má poměr s jiným umělcem a nakonec za to zaplatí svým životem. Její manžel ji nechá zavraždit jedním z vězňů z bolognského vězení. Michelangelo má výčitky svědomí, protože ji nezachránil. Po návratu do Florencie vytvoří sochu pro Lorenza Popolano (strýce Pierova, který se nechal přejmenovat), ale posléze kvůli ní odjíždí do Říma, kde neplánovaně zdrží, a když se vrátí do Florencie, zjišťuje, že byl Savonarola upálen. Snažil se totiž příliš tvrdě o reformu církve – ta se totiž nechovala jako zástupce Boha na zemi, ale zcela jinak. Bylo mu tedy několikrát zakázáno kázat, a když toho nedbal, byl mu nabídnut úplatek ve formě kardinálského postu. Když i to odmítl, nezbýválo církevním hodnostářům a papeži, strachujícím se o svá místa, nic jiného než ho definitivně odstranit. Michelangelo zde tvoří několik měsíců sochu Davida a setká se s Leonardem da Vincim, který se ve městě také na jistou krátkou dobu usadil. Vyčítá si však smrt Aminty, ženy, kterou jeho přítel Granacci miloval a kterou mu měl chránit. Byla popravena kvůli osnování plánů na návrat Medicejských, společně s několika dalšími vlivnými občany. Odjíždí pak s architektem Giulianem da San Gallem do Říma, kde se připravuje na další tvorbu pod papežem Alexandrem VI.