Literatura jako součást umění

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
  • Člověk je součástí světa, objektivní skutečnosti -> člověk na ni reaguje, přizpůsobuje se, ale zároveň ji aktivně přetváří. Tím si svět osvojuje. Podle způsobu osvojení je pak možno lidský vztah ke světu rozdělit na:
    • praktický
    • teoretický (vědecký)
    • estetický (tj. vzbuzující umělecký dojem)
      • estetika rozlišuje tři oblasti estetična:
        • a) příroda
        • b) mimoumělecké výtvory (např. oblečení či vybavení bytu)
        • c) umění
  • Umění je specifickou formou lidské činnosti, mj. tím, že:
    • nevzniká z praktické potřeby, ale z vnitřního „přetlaku” tvůrce
    • působí zároveň na city, fantazii i rozum
    • významná díla vznikají i mimoděk
    • i v ošklivosti je schopno nalézt krásu
    • vzniká i z důvodů pragmatických (např. spisovatel píše, protože je to jeho profese)
    • v minulosti bývala umělecká tvorba vnímána jako řemeslo
    • na rozdíl od vědy umění není objektivní
    • často připomíná hru
    • podle Aristotela přináší katarzi (pocit hlubokého naplnění získaný po setkání s uměním)
    • má terapeutické účinky
    • je formou komunikace (zprostředkovává sdělení tvůrce směrem k vnímateli)
      • osobitost literatury spočívá v tom, že prostředkem jejího vyjádření je jazyk, který slouží k lidskému dorozumívání vůbec

Funkce umění