Marie Pujmanová

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(1893-1958)

Marie Pujmanová.jpg
  • spisovatelka a novinářka
  • Narodila se a zemřela v Praze. Její otec byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Pujmanová několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a vzala si syna zdejšího zámožného advokáta V. Zátku. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se provdala za Ferdinanda Pujmana. Přispívala např. do Rudého práva. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek politických procesů, např. žádala maximální tresty pro „zrádce“. Známý je její výrok: „Psovi psí smrt!“ Zároveň však dělala maximum pro to, aby z vězení dostala svého syna Petra, který chtěl se skupinou lidí utéci přes hranice.
  • podle Václava Černého byla Pujmanová „prototypem nejhustěji smetanového patricijského snobismu a nejnedůstojnější ženou dvacátého století”.

Dílo

  • románová trilogie „Lidé na křižovatce” (1937), „Hra s ohněm” (1948), „Život proti smrti” (1952)
    • obraz české společnosti od konce první světové války do počátku hospodářské krize
  • „Předtucha” (1942, novela) – nejlepší autorčino dílo
    • komorně laděný příběh o generačním konfliktu mezi rodiči a dětmi
    • Patnáctiletá Jarmila žije se svými rodiči - maminkou Annou a tatínkem, univerzitním profesorem Františkem Jelínkem, v Lichnově. Jarmila má ještě dva bratry - mladšího Ivana (náčelník Červeného ďábla) a stejně staré dvojče Václava, který ze všeho nejradši bádá ve své "laborce". V nevelké vile s nimi žije ještě pes Čert a chůva Cilka, která je po boku Anny od té doby, co se narodila. Rodiče mají odjet na devět dní do Malory na konferenci. Chlapci si nepřejí, aby rodiče někam jeli, popuzuje je, že jsou stavěni před hotovou věc, ale Jarmila jim v tomto naléhání nepomáhá. Má jiné starosti. Dvoří se jí starší tramp Toufar. Snaží se ji vzdálit její partě a získat pod svůj vliv, což se mu i podaří. Devatenáctiletý tramp Toufar žije v chatě v Modlivém dolu. Je chlubivý, pohrdá formalitami a vůbec celým Lichnovem. Zastrašuje, ironizuje její ohledy na rodiče, předvádí se i uráží. Dobírá si ji, že je poslušná maminčina dceruška, že se rodičů bojí, že je slečinka. Parta si Jarmilu chrání: Takový frajer, co na něm máš? A Jarmila se cítí dotčená. Tak mu křivdit!. Náhodou je potká otec a zakáže jí se s ním stýkat. V dívce roste vzdor. Ani spát nemůže vnitřním nepokojem. Jarmila kvůli němu opouští svou partu, protože nechce být mezi "dvěma ohni". Parta Toufara nemá ráda hlavně kvůli tomu, jak se vytahuje. Toufar ji chce přilákat k sobě na chatu a Jarmila, i když nechce, souhlasí. Rodiče odjíždějí do Malory. Když se Jarmila vydává na Milošovu chatu, náhodou zaslechne z otevřeného okna kterési chalupy zlomek zpráv, že na trase Jassa - Malora došlo k značnému železničnímu neštěstí. Rychlík od Jassy narazil do nákladního vlaku a vykolejil. Tato katastrofa si vyžádala 11 lidských životů a 58 zraněných. Všecko je rázem jinak, teď mluví úzkost o život nejbližších lidí. Teprve nyní si Jarmila uvědomuje, co pro ni rodiče znamenají. Spolu s bratrem Václavem a chůvou Cilkou prožívají hodiny strachu a nejistoty. Václav vzpomíná na předtuchu o zlém neštěstí, kterou měl. Co kdyby zahynul jen jeden z rodičů? Rodiče se přece tolik měli rádi. Snaží se dosáhnout spojení telefonem, ale marně. Ráno však obdrží telegram, že rodiče jeli pozdějším rychlíkem, protože ten první zmeškali díky malé vycházce, a že šťastně a zdrávi dorazili do Malory. Toufarovská kouzla ztratila všecku moc pocitem úlevy, ale i hrůzy z toho, co se mohlo stát.