Miguel de Cervantes Saavedra

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Cervantes

(1547-1616)

  • španělský prozaik, dramatik a básník
  • Cervantes pocházel z rodiny zchudlého šlechtice jako šestý syn z osmi dětí. V mládí ztratil levou ruku v námořní bitvě u Lepanta (1571). Po dalších letech ve španělském námořnictvu byl Cervantes v červnu 1575 zajat piráty a odvlečen jako otrok do Alžírska. Až po pěti letech a několika neúspěšných pokusech o útěk byl v roce 1580 s pomocí rodičů a Řádu trinitářů vykoupen a vrátil se zpět do Španělska. Jeho první divadelní hra, v níž zpracoval své zkušenosti ze zajetí, zůstala bez povšimnutí. Byl velmi zadlužený a psal ve snaze vydělat nějaké peníze. Roku 1584 se oženil s o 18 let mladší dcerou bohatého sedláka. Tento svazek zůstal bezdětný, ale Cervantes měl nemanželskou dceru. Koncem 80. let spisovatel od manželky odešel. Pracoval mimo jiné jako výběrčí daní, kvůli zpronevěře státních peněz byl ale v letech 1597/1598 a 1602 vězněn. Cervanetes zemřel v Madridu jako velmi chudý člověk. Místo spisovatelova posledního odpočinku nebylo známo, Cervantesův hrob byl objeven španělskými forenzními vědci až v roce 2015.

Dílo

  • Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha (1605, 1615) – vznikl jako parodie
    • jedno z klíčových děl světové literatury
    • dvojdílný román, vznikl jako parodie rytířské četby
    • První část, která byla pravděpodobně napsána během Cervantesova pobytu ve vězení v letech 1597–1602, se po svém vydání (1605) stala bestsellerem. Roku 1614 vyšlo druhé pokračování knihy, které však nebylo napsáno Cervantesem, ale podepsáno pseudonymem Alonso Fernández. Až do této doby Cervantes neplánoval žádné další pokračování Dona Quijota, ale pobouřen podvrhem rychle sepsal druhý díl. Ten vyšel roku 1615.
    • komicky vyjádřený rozpor mezi skutečností a iluzí
    • Román začíná představením hlavní postavy – chudého šlechtice neznámého jména (nejspíš "Alonso Quijano") z kraje La Mancha, který všechen svůj čas tráví čtením starých rytířských románů. Fiktivní svět ho tak pohltí, že se rozhodne vzkřísit zašlou slávu rytířského stavu tím, že se sám stane potulným rytířem, který napraví křivdy, bude pomáhat vdovám a sirotkům a ochraňovat ctnostné panny. Vytáhne tedy starou rezavou zbroj po předcích, opraví ji a svou starou bílou herku ve stáji přejmenuje na Rocinantu. Sám si pak dá vznešenější jméno "Don Quijote de la Mancha" a z prosté venkovské dívky Aldonzy Lorenzové učiní paní svého srdce pod novým jménem Dulcinea de Tobosa. Společně se svým zbrojnošem Sanchem Panzou, kterému za jeho služby slíbí ostrov, ma kterém bude vládnout, pak vyráží na cesty. Od jeho bláznovství a putování se ho snaží odradit jeho okolí, hlavně jeho neteř, farář a holič, nakonec má značné pochybnosti o pánově zdravém rozumu i Sancho. Jedno z nejznámějších dobrodružství Dona Quijota pojednává o boji s větrnými mlýny, kdy místo nich viděl obry a snažil se s nimi bojovat. Všechny Quijotovy příhody (utkání se stádem ovcí, zápas s měchy vína aj.) končí blamáží. Nakonec se hrdina vrací domů a vystřízliví ze svých fantazií. Na toto "zmoudření" však umírá.
    • dva literární typy:
      • Don Quijote: směšný blouznivec, odtržený od reality; tragikomický hrdina, obětující vše svým ideálům a zásadám; působí komicky, zároveň je ale ušlechtilý a čestný
      • Sancho Panza: člověk praktický, kterému jde o bezstarostné a pohodlné živobytí; pod vlivem svého pána sám mravně vyspívá
    • Dílo inspirovalo mnoho dalších spisovatelů, např. L. Sterna (Tristram Shandy), H. Fieldinga (Tom Jones), F. M. Dostojevského (Idiot). U nás dílo adaptovali V. Dyk (divadelní hra Zmoudření Dona Quijota) či J. John (Příběhy Dona Quijota). Ve svých esejích román vysoce ocenil Milan Kundera (Zneuznávané dědictví Cervantesovo).