Ota Pavel

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Ota Pavel

(1930-1973)

  • prozaik a novinář
  • Narodil se a zemřel v Praze. Původním jménem Otto Popper. Narodil se v rodině židovského obchodního cestujícího. Obecnou školu navštěvoval v rodišti, měšťanskou školu v Buštěhradu na Kladensku, kam se rodina 1939 přestěhovala z existenčních i rasových důvodů do domku otcových rodičů. Po odchodu obou bratrů (únor 1943) a posléze i otce (konec 1944) do koncentračního tábora žil sám s matkou. 1944 se stal hornickým učněm. Hned po skončení války se rodina vrátila do Prahy a Pavel absolvoval dvouletou obchodní školu v Praze-Smíchově, souběžně navštěvoval i školu jazykovou. Roku 1949 na základě doporučení přítele Arnošta Lustiga nastoupil do Čs. rozhlasu; zprvu krátce působil ve zpravodajské redakci, pak do 1956 ve sportovní redakci. Sám od dětských let intenzivně sportoval (1948 byl kapitánem dorosteneckého hokejového družstva A. C. Sparta, později ve Spartě působil jako trenér žáků). 1956–57 byl sportovním redaktorem v časopise Stadion a poté několik let redaktorem v armádním týdeníku Čs. voják. Vedle řady sportovních akcí v různých zemích (Sovětský svaz, USA, Francie, Jugoslávie, Švýcarsko aj.) navštívil 1964 zimní olympijské hry v rakouském Innsbrucku; během tohoto pobytu se u něho projevilo vážné duševní onemocnění (cyklofrenie), které 1966 vedlo k odchodu do trvalého invalidního důchodu. Od propuknutí choroby až po svou předčasnou smrt často pobýval v psychiatrických léčebnách.

Dílo

  • coby původně novinář napsal několik reportážních knih ze sportovního prostředí (např. Dukla mezi mrakodrapy, 1964; Plná bedna šampaňského, 1967)
  • v době svého onemocnění začal tvořil menší autobiografické prózy, v nichž Pavel stylizovaně vzpomínal na své dětství a dospívání
  • jeho ústřední inspirací tvořili:
    • otec Leo, požitkářský obchodní cestující - člověk s neutuchajícím elánem, podnikající většinou neúspěšné cesty za svými nestřízlivými záměry a sny
    • příroda na Křivoklátsku, řeka Berounka, rybaření
  • charakteristické rysy próz:
    • 1) poetické vyprávění, upřímné a opravdové: Pavel život neharmonizuje, ale také nedramatizuje či netragizuje - životní dění v jeho celku představuje jako cosi smutně krásného a krásně smutného
    • 2) humor, který někdy s ohledem na okolnosti (zkušenost holokaustu i poválečné totality) někdy nabývá tragikomické polohy
    • 3) příroda není jen kulisou, ale spolutvůrcem dějů a osudů
  • Smrt krásných srnců (1971) - období vypravěčova dětství
    • sbírka komorně laděných vzpomínkových próz, jejichž ústřední postavou je autorův tatínek
  • Jak jsem potkal ryby (1974) - období vypravěčovy dospělosti a hledání klidu v přírodě
  • přestože Pavel patřil k oficiálně vydávaným autorů, dvě jeho povídky nemohly být za minulého režimu publikovány:
    • Prase nebude - próza kritizuje nedostatky socialistického zemědělství
    • Běh Prahou - vypravěč sebekriticky hodnotí svou práci novináře v době počátků budování totalitního režimu; zmíněn je zde též vykonstruovaný politický proces s R. Slánským