Otokar Březina

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(vlastním jménem Václav Jebavý; 1868-1929)

S7otokar.brezina.jpg
  • nejvýznamnější český symbolista, autor pěti sbírek (básně vznikly 1895-1901)
  • osamělý život, bolest, zájem o mystiku
  • Narodil se 13. 9. 1868 v Počátkách v rodině obuvníka. V letech 1883-1887 studoval na reálce v Telči, po maturitě se stal učitelem na obecné škole v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Zde se seznámil s A. Pammrovou, s níž si od roku 1889 psal. Jejich korespondence se stala významným dokumentem i jako básnické dílo. V letech 1888-1901 učil Březina v Nové Říši na Moravě. Jako symbolistický básník vystoupil roku 1892. Otiskoval verše v moderně orientovaných časopisech (Rozhledy, Moderní revue). Roku 1895 podepsal manifest České moderny. V letech 1901-1925 učil na měšťance v Jaroměřicích nad Rokytnou, poté zde byl na odpočinku. Zemřel 25. 3. 1929.
  • nejasný vztah ke katolictví (přátelství s Jakubem Demlem) - zabývá se tématem dědičné viny
  • těžko srozumitelná poezie, „šílenství metafor“, touha poodhalit skrytou tvář světa („Nad každým životem visí znepokojující stíny tajemného. Propast, jejíž pohled naplňuje závratí, je ustavičně otevřena po obou stranách všech cest. Každý zná chvíle nejistoty v krocích a ona náhlá vykřiknutí lásky k neznámému, jehož jsme potkávali s tváří zastřenou v nejosamělejších soumracích duše. Ten ustavičný zápas němých hlasů, hádajících se v našich samotách o směr cesty, kterým máme jíti.”)

Dílo

  • „Tajemné dálky“ (1895) - obraz lidské bídy a opuštěnosti, člověk je vydán napospas
  • „Svítání na západě“ (1896) - naděje v podobě víry
  • „Ruce“ (1901) - společná jednota lidí a vesmíru
  • eseje „Hudba pramenů“ (1903)
  • také výrazná korespondence