Pavel Josef Šafařík

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Pavel Josef Šafařík

(1795 - 1861)

  • česky píšící spisovatel, vědec, literát, redaktor a knihovník slovenského původu
  • ve své době učenec evropského významu, dnes jsou však mnohé jeho názory týkající se Slovanů překonány
  • Pocházel z malé východoslovenské vsi Kobeliarovo, z rodiny evangelického kazatele a učitele. V letech 1806–1808 studoval v Rožnavě, v letech 1808–1810 v Dobšiné a poté (1810–1814) v Kežmarku. Roku 1815 odjel studoval do Jeny teologii (do 1817). V letech 1819 - 1833 působil jako profesor a ředitel na srbském gymnáziu v Novém Sadě. Zde se roku 1822 oženil s Boženou Julií Ambrozyovou, s níž měl šest dětí. Roku 1826 se stal dopisujícím členem Učené společnosti krakovské a roku 1827 členem Varšavského tovaryšstva přátel nauk. Roku 1833 odešel do Prahy, kde mu přátelé František Palacký a Josef Jungmann sbírkou mezi vlastenci zajistili příjem 480 zlatých ročně na dobu 5 let, kterou mu vyplácel muzejní výbor s podmínkou, že bude psát výhradně česky. V letech 1838–1842 vedl redakci časopisu Muzejník a vydával časopis Světozor. Roku 1845 odmítl Šafařík nabídku stát se profesorem slavistiky v Berlíně. Od roku 1847 pracoval v Univerzitní knihovně, 1848 se stal jejím ředitelem. Roku 1848 se účastnil sjezdu českých a německých spisovatelů a Slovanského sjezdu a stal se poslancem zemského sněmu. V posledních pěti letech života začal Šafařík churavět a trpět různými fobiemi, a to i přesto, že se zbavil finančních potíží. Deprese jej přivedly 23. května 1860 ke skoku z Řetězového mostu do Vltavy. Pokus o sebevraždu byl neúspěšný, vzbudil však na pražském nábřeží a následně díky novinám i u široké veřejnosti nesmírný rozruch. Na začátku října 1860 se Šafařík definitivně vzdal místa ředitele Univerzitní knihovny. Císař František Josef I. jeho žádosti vyhověl vlastnoručně psaným dopisem, přičemž mu ponechal jako důchod plný plat. Šafařík si však důchodu užil jen krátce: rychle začal chřadnout, ztrácel zrak a stabilitu a pohyboval se už jen o holi, jeho duševní stav byl proměnlivý. Zemřel v Praze.

Dílo

  • Dějiny slovanské řeči a literatury podle všech nářečí (1826, německy)
    • pokus o popsání dějin všech slovanských jazyků a v nich utvořených literatur
    • Slovani jsou zde pojímáni jako jeden národ a jednotlivé jazyky jsou považovány za nářečí
    • dílo mělo velký ohlas v mnoha slovanských zemích, především v Polsku
  • Slovanské starožitnosti (1836 a 1865, česky)
    • Šafaříkovo životní dílo, pojednávající o slovanské historii a literatuře
    • zabývá se dějinami Slovanů od nejstarších dob do konce 10. století
    • dílo hájí (mylnou) hypotézu, že Slované jsou praobyvateli Evropy stejně jako Řekové, Římané a Germáni