Pavel Kohout: Porovnání verzí

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
 
Řádka 1: Řádka 1:
===Pavel Kohout===
 
 
[[Soubor:PavelKohout.jpg|right|thumb|Pavel Kohout]]
 
[[Soubor:PavelKohout.jpg|right|thumb|Pavel Kohout]]
 
'''(*1928)'''
 
'''(*1928)'''

Aktuální verze z 23. 3. 2020, 18:56

Pavel Kohout

(*1928)

  • prozaik, dramatik, publicista, básník, překladatel, scénárista
  • skalní komunista -> reformní komunista -> disident -> emigrant -> po sametové revoluci i glosátor nových poměrů
  • Narodil se v Praze, kde roku 1947 maturoval na reálném gymnáziu. V té době už byl přesvědčeným komunistou. Byl členem ÚV ČSM (1952–60) a členem ústředního výboru Svazu čs. spisovatelů (do roku 1966, kdy na členství pro nesouhlas s jeho „kulturněpolitickou orientací“ rezignoval). Patřil k tzv. kulturnímu kádru komunistické strany, z čehož pro něj plynul rychlý kariérní vzestup. Po maturitě pracoval v Čs. rozhlasu, jako jedenadvacetiletý nastoupil na místo kulturního atašé v Moskvě (1949–50). Pak byl šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz (1950–52). V roce 1952 dokončil studium estetiky a divadelní vědy na UK. Krátce poté začal literárně tvořit v duchu budovatelského nadšení – dramata a poezii (viz Pavel Kohout (Schematismus)). Dosud napsal asi 45 divadelních her – aktovek a adaptací (např. Haškova Švejka či Čapkovy Války s mloky). V roce 1956 byl několik měsíců reportérem a komentátorem vnitropolitické redakce Československé televize, poté se stal spisovatelem z povolání, spolupracoval s různými divadly a začínal se přiklánět k reformním komunistům. V červnu 1967 na IV. sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat v kritika režimu. Byl spolu s dalšími (Ivan Klíma, Antonín J. Liehm, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení. Roku 1968 byl zvolen předsedou KSČ v pražské pobočce SČS a stal se jednou z nejvýraznějších osobností pražského jara. V roce 1969 byl z KSČ i ze SČS vyloučen. V 70. letech se ocitl na indexu. Stál také u zrodu Charty 77, za což byl StB otevřeně šikanován. V roce 1978 mu bylo povoleno vyjet se třetí manželkou Jelenou Mašínovou na pracovní pobyt do Rakouska, kde měl roční smlouvu s Burgtheatrem. Návrat jim ale byl znemožněn a oba byli zbaveni čs. státní příslušnosti. Usadili se v Rakousku, kde v roce 1980 dostali občanství. Žili ve Vídni a po sametové revoluci často navštěvovali ČR, nyní žijí v Praze a v Sázavě.

Dílo

  • velice rozsáhlé
  • podobně rozporuplné jako autorův život (do svých děl z 50. let vpisuje poznámku "s omluvou")
  • někdy kritizováno za povrchnost a exhibicionismus
  • často využívá černý a absurdní humor
    • Atest (německy 1979, česky 1990), Marast (německy 1981, česky 1990)
      • aktovky, v nichž je protagonista Ferdinand Vaněk nucen čelit "přirozeným", leč nepochopitelným situacím, jaké se nabízejí v období "reálného socialismu"
      • postavu disidenta vytvořil Václav Havel v aktovce "Audience"; vedle Kohouta ji "použili" také Jiří Dienstbier st. a Pavel Landovský
    • Z deníku kontrarevolucionáře aneb Životy od tanku k tanku (německy ve Švýcarsku 1969, česky 1997)
      • Kohoutovy memoáry zahrnující roky 1945 až 1968
    • Katyně (německy 1978, česky v exilu 1980)
      • tzv. černý román, satira na dobové poměry v ČSSR, ale i na celé lidské dějiny a jejich krutost
      • dílo v nadsázce odhaluje mechanismy moci a poukazuje na lidskou schopnost rychle se přizpůsobit zvráceným poměrům
      • román byl přeložen do mnoha jazyků a je i v zahraničí vysoce ceněn
      • autor se v rámci přípravy detailně seznámil s dějinami popravování
      • Základní dějovou linku tvoří osudy andělsky krásné Lízinky Tachecí. Její matka, pragmaticky založená maloměšťačka (pravý opak Lízinčina otce, nepraktického a poddajného filologa doktora Tachecího), ji v honbě za maturitou přivede po neúspěchu na gymnáziu a konzervatoři až do učiliště pro budoucí katy. Založili je profesor popravních věd Bedřich Vlk s docentem Pavlem Šimsou, aby vychovali důstojné dědice svých brilantních popravčích technik. Z jejich minulosti je čtenáři odkryta Vlkova zbabělá denunciace, které padne za oběť i jeho bratr a milenka, brutální lynč, jímž likviduje svědka a důkazy své hanebnosti, a Šimsova ochotná asistence při likvidaci režimních odpůrců v nastrojených procesech. Sedmero "děcek" (kromě Lízinky ještě krasavec Richard Mašín, který z neopětované lásky ke sličné, leč apatické katyni umučí jejího příležitostného obdivovatele Dujku a sám spáchá sebevraždu, Vlkův chráněnec hrbáč Albert, katův syn Šimon Hus, dvojčata Petr a Pavel Královi a bachařův potomek František Kazík) absolvuje roční kurs, zakončený maturitní a mistrovskou zkouškou, jejímž vrcholem je Lízinčina poprava Šimsy. Do žačky se zamiluje i Vlk, za tragikomických okolností ji v kupé železničního vozu zbaví panenství a chystá sňatek. Nehodlá se však vzdát ani dosavadní ženy Markéty, a představuje ji proto záhy po rozvodu Lízinčiným rodičům jako svou matku.
    • Kde je zakopán pes (německy i česky v exilu 1987)
      • memoárový román z doby normalizace, líčící okolnosti mj. vzniku Charty 77 a šikanování ze strany vládnoucího režimu
      • dvojmyslný název odkazuje také na jezvčíka, kterého Stb v rámci "odvetných opatření" Kohoutovým otrávila
      • Datované deníkové záznamy vedené ve dvou pravidelně se střídajících časových rovinách představují hlavního hrdinu - totožného s autorem - v boji o zachování základních lidských práv pro sebe, rodinu a přátele. Okruh osob, v němž se pohybuje, je složen zejména z těch, kdo po okupaci v srpnu 1968 odmítli potvrdit svým souhlasem status quo a kdo na počátku r. 1977 zorganizovali do té doby největší kolektivní vyjádření nesouhlasu s normalizačními praktikami vládnoucí garnitury - Chartu 77. První rovina je detailním záznamem událostí spojených s vydíráním hlavního hrdiny neznámými pachateli (odehrává se v průběhu necelých čtyř měsíců od poloviny července do konce října 1978). Souboj hrdiny s rafinovanými úklady, jejichž iniciátorem je podle všeho Státní bezpečnost, probíhá za pomoci kriminální služby SNB. Z této paradoxní situace vyrůstá řada konfliktů, které nepostrádají napětí, ironii, ale také hořkost. Druhá rovina, odlišená typem písma, má podobný charakter jako první, je však extenzívnější, zabírá časový úsek od počátku 60. let až do okamžiku, kdy začíná příběh první časové roviny. Vystupuje zde také větší množství postav, všechny pod autentickými jmény (V. HAVEL, P. LANDOVSKÝ aj.). Tématem jsou opět hrdinovy osudy v průběhu 70. let: konflikty s mocí, organizování opozice, soukromý život, tvorba. Román končí třístránkovým epilogem, který zaznamenává okolnosti Kohoutova vypovězení z vlasti.
    • Konec velkých prázdnin (německy 1990, česky 1993)
      • rozsáhlý román sledující propletené, tragicky či tragikomicky pojaté osudy několika českých a slovenských emigrantů v Rakousku v době osmdesátých let
      • podle románu vznikl i televizní seriál
    • Smyčka (2008)
      • "stručný román" (autorovo označení)
      • námětem díla jsou únorový převrat v roce 1948 a události těsně následující pojaté jako zkouška lidských charakterů