Petr Bezruč

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(vlastním jménem Vladimír Vašek; 1867-1958)

S7petr.bezruc.jpg
  • český spisovatel, tzv. básník jediné knihy
  • Narodil se v rodině spisovatele Antonína Vaška, slezského gymnazijního profesora, stoupence politického realismu. Po maturitě na brněnském gymnáziu odešel Petr Bezruč studovat klasickou filologii do Prahy, ale po třech letech školu opustil. Po návratu do Brna pracoval jako úředník na poště. Dva roky byl poštovním úředníkem v Místku, ale potom se vrátil do Brna. Místecký pobyt měl pro Bezručův osobní i umělecký vývoj velký význam: ve Slezsku poznal sociální i národnostní útlak a zažil tu i citové zklamání. Obojí poznamenalo jeho básnickou tvorbu. Za 1. světové války byl Petr Bezruč zatčen pro domnělé autorství protirakouské básně. Po válce byl jmenován přednostou nádražní pošty v Brně, ale již druhý den se vzdal funkce. V roce 1928 odešel do výslužby. Žil samotářsky v Brně, pak v Kostelci na Hané a v Brance u Opavy. V roce 1939 se Petr Bezruč usadil v Kostelci na Hané a tam již zůstal do konce života.

Dílo

  • „Slezké písně“ – sbírka něžných i drsných balad (např. Maryčka Magdónova, Ostrava, Kantor Halfar, Škaredý zjev)
    • Bezruč sbírku celý život upravoval (konečný počet 88 básní), ne vždy úspěšně. Nejprve vycházely jednotlivé básně časopisecky, v roce 1903 poprvé knižně, konečné vydání je z roku 1951, ale za nejzdařilejší, stěžejní se považuje verze z roku 1928.
    • charakteristika a výjimečnost sbírky:
      • vysoká symboličnost
      • realismus v syntéze s dalšími směry konce 19. století (symbolismus, dekadence) i dozvuky národního obrození
      • úzká navázanost na slezský region
      • básník se stylizuje do pozice mluvčího lidu (barda)
      • vizionářství
      • vysoká hodnota umělecká i ideová
      • básník dokáže propojit osobní záležitosti s problémy sociálními a národnostními
      • jazyk je na jedné straně vysoký, užívající složité metafory, na straně druhé plný např. dialektismů či vulgarismů
  • „Stužkonoska modrá“ (1930) - báseň vyjadřující životní smutek i rozčarování z poměrů v meziválečném Československu