Rukopisy královédvorský a zelenohorský

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Vaclav-hanka.jpg
Josef Linda
Rukopis královédvorský
Rukopis zelenohorský
  • jedná se o dvě nejznámější falza v dějinách české literatury
  • době národního obrození se RKZ pro značnou část národa staly významnou vzpruhou a nacionalistickým symbolem
  • za pravděpodobné autory jsou považováni Václav Hanka (1791-1861) a Josef Linda (1789-1834), spekuluje se také o účasti malíře Františka Hořčičky (1776-1856)
  • falzifikování literárních památek se týkalo i jiných národních literatur (skotsko-gaelské Ossianovy zpěvy, zpochybňována byla i pravost ruského Slova o pluku Igorově)
  • Rukopis královédvorský
    • byl "nalezen" 16. září 1817 Václavem Hankou a místním kaplanem Pankrácem Borčem ve věžní kobce děkanského kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem
    • obsahuje celkem 14 písní, z toho 6 epických (Oldřich a Boleslav, Beneš Heřmanóv, Jaroslav, Čestmír a Vlaslav, Ludiše a Lubor, Záboj), 2 lyrickoepické (Zbyhoň, Jelen) a 6 lyrických (Kytice, Jahody, Róže, Žezhulice, Opuštěná, Skřivánek)
    • nalezené pergameny jsou údajně pouze zlomkem kodexu tří knih
    • skladby měly údajně pocházet ze 13. století
  • Rukopis zelenohorský
    • byl údajně objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora a v roce 1818 anonymně zaslán nejvyššímu purkrabímu hraběti Kolovratovi pro nově zřízené Museum království Českého
    • obsahuje závěr písně Sněmy a fragment Libušina soudu s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví po jejich zemřelém otci
    • obě skladby měly pocházet z přelomu 9. a 10. století

Rukopisné spory

  • už od prvních let po objevení rukopisů byla jejich pravost upochybňována
  • za počátek sporu se obecně označuje vystoupení Josefa Dobrovského, kdy roku 1824 označil Rukopis zelenohorský za padělek a jako jeho autora určil Václava Hanku → rukopisy byly však byly i nadále většinově považovány za pravé
  • oba rukopisy odmítl slovinský lingvista Jernej Kopitar (1780-1844), který mj. poukazoval na jejich až přehnané vlastenectví a slovanství
  • vídeňští vědci Julius Feifalik (1833-1862; Čech) a Max Büdinger (1828-1902) shromáždili důkazy (1860), proč oba rukopisy považují za falza (silná orientace na slovanské země bez německých vlivů) → česká společnost jejich závěry většinově nepřijala; postupně se nicméně ozývalo více skeptických hlasů i v českém prostředí
  • v roce 1879 vyjádřil svůj názor na pravost rukopisů Antonín Vašek (1829-1880; lingvista a národní buditel, otec Petra Bezruče) ve své práci Filologický důkaz, že Rukopis Královédvorský a Zelenohorský, též zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Václava Hanky, v němž se jednak z některých stylistických podobností snaží dovodit, že RK a RZ jsou dílem téhož autora, především ale vypočítává údajné falzátorovy stylistické prohřešky proti gramatice staročeštiny a upozorňuje také na některé podezřelé okolnosti v historii nálezů a v Hankově životopise; na výsledky jeho práce navázal později bohemista Jan Gebauer (1838-1907; Poučení o padělaných rukopisích Královédvorském a Zelenohorském, 1888)
  • roku 1886 vystoupil proti RKZ ze sociologického hlediska Tomáš G. Masaryk (1850-1937), z literárně historického hlediska Jindřich Vančura (1855-1936) a Jaroslav Vlček (1860-1930) a námitky z historického vznesl pohledu Jaroslav Goll (1846-1929)
  • v letech 1967 a 1968 byly rukopisy zkoumány literárním vědcem Miroslavem Ivanovem (1929-1999) v pražském Kriminalistickém ústavu → závěr: jedná se skutečně o falza

Význam RKZ

  • ačkoliv se jedná o padělky, jde o kvalitní literární díla, jež ocenili či jako inspiraci využili další umělci (literáti J. W. Goethe, K. H. Mácha, J. Zeyer, skladatel B. Smetana, sochař J. V. Myslbek, malíři M. Aleš a J. Mánes aj.)