Tirso de Molina

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Tirso de Molina

(asi 1584-1648)

  • španělský dramatik, básník a prozaik, pokračovatel Lope de Vegy
  • Rodinný původ Tirsův není znám. V některých pramenech se vyskytly spekulace o tom, že byl nemanželským synem vévody z Osuny. Vysvětluje to prý i časté objevování se levobočků v jeho hrách. Vystudoval teologii a poté vstoupil do řádu milosrdných bratří. Pobýval kratší dobu v Portugalsku a později v Toledu. V letech 1616–1618 působil jako kněz a misionář na ostrově Santo Domingo. Po návratu ze zámoří žil v Madridu, kde se zcela jistě setkával s Lope de Vegou a účastnil se aktivně místního literárního života. Jeho psaní se nelíbilo církvi, která měla za to, že bylo v rozporu s jeho kněžským posláním. Tirso byl proto přeložen do kláštera v Trujillu a později v Cuence. V roce 1632 se stal kronikářem svého řádu, jedním z jeho posledních děl byly Obecné dějiny řádu mercenářů. Zemřel jako převor kláštera v Sorii.

Dílo

  • napsal asi 400 her
  • pozornost věnoval náboženským a mravním otázkám, tématu viny a pokání
    • Sevilský svůdce a kamený host (publikováno 1630, ale hráno již 1616)
      • drama na motivy lidových vyprávění o cynickém svůdci žen
      • Hlavní postavou hry je Don Juan Tenorio, který se před svým cílem, totiž svést a zneuctít co nejvíce žen, nezastaví před ničím. Paradoxně je však jeho odměnou spíše samo podmanění ženy než milostné hrátky. Na začátku se hrdina vloudí k Isabele, vydávaje se za jejího milého Octavia. Je však odhalen a prchá do Španělska. Jeho loď ztroskotá a jen se štěstím se dostane ke břehu. Ani tam ale nelení a příslibem svatby získává rybářku Tisbeu, od níž záhy také prchá. Setkává se se svým přítelem markýzem de la Mota a pomocí zlomyslných intrik se dostane do postele jeho lásky Any. Při ústupu však zabije jejího otce dona Gonzala, který se rozhodl bránit dceřinu čest. Don Juan uteče ze Sevilly a krátce nato narazí na vesnickou veselku, kde svede samu nevěstu. Pak se vrací zpět do Sevilly. Zde si povšimne nového náhrobku se sochou. Zjistí, že patří donu Gonzalovi, a s výsměchem pozve jeho sochu na večeři, aby se mu mohla spravedlivě pomstít. Večer se socha skutečně dostaví a poté, co s Juanem povečeří, ho zve na druhý den k sobě do chrámu. Juan z fanfarónství dorazí, socha jej však usmrtí a jeho tělo se i s ní propadne do země. Jeho sluha Catalinón už jen může sdělit králi i všem svedeným ženám i jejich druhům, kteří si přišli stěžovat, že don Juan byl potrestán vyšší mocí. V závěru jsou všechny podvedené ženy prohlášeny za vdovy, jejich čest je zachráněna a mohou se vdát za své původní nápadníky.
      • Don Juan: postava nejednoznačná - záporná, zároveň však svobodná a statečná -> svými postoji odhaluje společenské pokrytectví (pohrdá světskou morálkou a závazky, k nimž pro jejich povrchnost nemůže cítit úctu)
        • později se objevil v dílech dalších autorů (Molière, G. G. Byron, J. Toman, K. Čapek)