Václav Řezáč

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání

(vlastním jménem Václav Voňavka; 1901-1956)

Václav Řezáč.jpg
  • spisovatel a scénárista
  • Narodil se a zemřel v Praze. Řezáčův otec zemřel, když byly synovi dva roky. Matka se znovu provdala, mezi otčímem a nevlastním synem však vládly napjaté vztahy. Řezáč tak vyrůstal v materiální i citové chudobě. Vystudoval reálku v Ječné ulici a po absolvování abiturientského kurzu při obchodní akademii (1919–20) se stal úředníkem Státního úřadu statistického, kde pracoval až do 1940. Poté byl redaktorem Lidových novin a deníku Práce. 1948 se stal národním správcem nakladatelství Fr. Borový, ELK a Máj. Tyto podniky byly spolu s několika dalšími sloučeny v nakladatelství Československý spisovatel, které podléhalo nově ustavenému SČSS. 1949 byl Řezáč jmenován jeho ředitelem a zůstal jím až do své smrti.

Dílo

  • dětské prózy:
    • např. „Poplach v kovářské uličce” (1934)
  • po válce schematické romány („Nástup”, 1951, „Bitva”, 1954)
  • psychologické romány, např.:
    • „Černé světlo” (1940)
      • příběh touhy po moci, síle, manipulování s lidmi a dobrém postavení, zároveň příběh intrik, zbabělosti, neupřímnosti a slabosti
      • Hlavní hrdina Karel Kukla byl již od nejranějších dětských let slabý, neduživý hoch, který hledal své útočiště před okolním světem u své matky, a právě jeho slabost a zdánlivá bezmocnost se stala zdrojem touhy ovládat silné – nenápadně stát v pozadí, zdánlivě do ničeho nezasahovat a zároveň vše řídit.
    • „Rozhraní” (1944) - „román o vzniku románu”
      • Příběh spisovatele Austa,který píše knihu o herci Habovi. Haba prožívá proces postupné ztráty osobnosti a tento proces jde také ruku v ruce s procesem osamocení. Naproti tomu Aust prochází zcela opačným vývojem: od pyšné samoty k družnosti.