Václav Havel

Z Vždy Nahoře
Přejít na: navigace, hledání
Václav Havel v době působení v disentu
Václav Havel a Glimmer Twins

(1936-2011)

  • světově proslulý dramatik a esejista, v raném období též básník
  • disident (významná osobnost Charty 77) a později prezident ČR
  • Pocházel ze známé pražské podnikatelské rodiny. Dědeček Václav Havel (1861–1921) postavil palác Lucerna, otec Václav M. Havel (1897–1979) vybudoval vilovou čtvrť Barrandov. Strýc Miloš Havel (1899–1968), filmový podnikatel, vystavěl barrandovské ateliéry. Havel nastoupil roku 1947 na výběrovou internátní školu krále Jiřího v Poděbradech, odkud byl v roce 1950 z politických důvodů vyloučen a povinnou školní docházku dokončil v Praze. V roce 1951 získal místo chemického laboranta v Ústavu organické chemie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze a ve stejném roce se zapsal k tzv. večernímu studiu Gymnázia ve Štěpánské ulici, kde roku 1954 maturoval. V téže době spoluzaložil neformální generační sdružení Šestatřicátníci, které vydávalo strojopisný časopis Rozhovory 36. Roku 1955 začal studovat ekonomiku dopravy na Ekonomické fakultě ČVUT, školu však nedokončil. V letech 1957–1959 absolvoval základní vojenskou službu, 1959–1960 pracoval jako jevištní technik v pražském Divadle ABC. V letech 1960–1968 byl nejprve jevištním technikem, později asistentem režie a dramaturgem Divadla Na zábradlí, kde byly poprvé uvedeny jeho hry. V letech 1962–1966 vystudoval dramaturgii na DAMU. Poté byl až do roku 1989 ve svobodném povolání (s výjimkou roku 1974, kdy pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru). V roce 1965 byl členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář, předsedou Aktivu mladých spisovatelů SČSS, roku 1968 předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů. 1969 byl obviněn z podvracení republiky, od roku 1970 nesměl oficiálně publikovat. 1. 11. 1975 se v Horních Počernicích konalo ochotnické představení Žebrácké opery, jež se stalo záminkou pro rozsáhlou policejní akci proti autorovi, hercům i některým divákům. Téhož roku Havel založil samizdatovou Edici Expedice. V roce 1977 byl spoluzakladatelem a jedním ze tří prvních mluvčích Charty 77; ve stejném roce vzat do vyšetřovací vazby a odsouzen podmíněně na čtrnáct měsíců pro poškozování zájmů republiky v cizině. Roku 1978 spoluzaložil VONS (Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných). V roce 1979 byl odsouzen na čtyři a půl roku nepodmíněně za podvracení republiky (vyšetřovací vazba v Ruzyni, věznění v Heřmanicích a Plzni-Borech). V roce 1983 mu byl ze zdravotních důvodů výkon trestu přerušen. V letech 1986–1989 byl členem redakční rady samizdatového časopisu O divadle; v roce 1987 byl jedním z iniciátorů vydávání samizdatových Lidových novin a až do roku 1989 byl členem jejich redakční rady. Roku 1988 se stal členem Čs. helsinského výboru a na folkovém festivalu v Lipnici nad Sázavou poprvé po devatenácti letech vystoupil na veřejnosti. V lednu 1989 během tzv. Palachova týdne byl zatčen a posléze odsouzen k devíti měsícům nepodmíněně, v květnu byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn. V červnu 1989 inicioval petici Několik vět, 19. 11. 1989 se stal iniciátorem a spoluautorem úvodního prohlášení Občanského fóra a vedoucí osobností tohoto hnutí. 29. 12. 1989 a znovu 5. 7. 1990 zvolen československým prezidentem. Po neúspěšném jednání o udržení společného československého státu podal 20. 7. 1992 demisi. Od 2. 2. 1993 do 1. 2. 2003 byl prezidentem České republiky. V roce 2003 zřídil Kancelář Václava Havla, zabývající se jeho pokračující společenskou i politickou agendou, a podílel se na projektu Knihovny Václava Havla. By dvakrát ženat, manželky Olga (manželství 1964-96) a Dagmar (1997-2011). Zemřel po vlekých zdravotních problémech na své chalupě v Hrádečku u Trutnova.

Dílo

  • V. H. byl významným představitelem absurdního dramatu (S. Beckett, E. Ionesco)
  • specifikum totalitní východní Evropy: absurdní divadlo věrně reflektovalo společenský systém (absurdita se stala realitou)
  • Havlovy hry se inspirovaly každodenními situacemi
  • člověk se představuje jako bytost, která ztratila základní jistoty - něco se jí hroutí, její život je podřízen odlidšťujícímu schématu
  • důležitou součástí Havlových her je jazyk:
    • řeč je deformována, postavy nemluví normálně, jejich slovní zásoba je hrůzná a zároveň komická
    • lidé spolu hovoří, ale nejsou schopni se domluvit, reálně nekomunikují → řeč je důkazem odcizení a dehumanizace lidské společnosti
    • v dialozích převažují banality a bezobsažné fráze
  • ptydepe
    • umělý jazyk z Havlovy hry Vyrozumění (1965)